Anděl a Ďábel 3.kapitola

9. prosince 2012 v 13:06 | Abigail |  Anděl a Ďábel
Deník

Sarah


Seděla jsem na židli ve svém pokoji a přemítala o tom, co se stalo ve škole. Proč se ke mně Connor tak chová a proč jsem tak nervózní, když je mi na blízku?
projelo mi hlavou. Nemohla jsem si pomoct, furt jsem na něj musela myslet. Bylo mi divně. Strašně divně. Co to se mnou sakra je?
Tiše jsem se posunula, který jsem dostala od táty hned po jejím pohřbu. Ještě jsem si od té doby nebyla schopná přečíst. Otevřela jsem ho a začala číst, přitom jsem se opřela o opěradlo židle.


16. 3. 1990

Vzbudila jsem se časně ráno. Po tom polibku, který se odehrál včera, jsem se cítila divně jakoby něčím ovládaná. Bylo mi divně. Čekala jsem, co se stane dál. George mě políbil, ale byl o rok starší, byla jsem zmatená. Puberťák. Strach ve mně rostl, když se ke mně ve škole znova přiblížil. Nedokázala jsem ho zastavit. Bylo mi děsně. Když ke mně přistoupil a přilepil své rty na mé, nebyla jsem schopná se ovládat. Přitahoval mě k sobě touhou a vášní cítila jsem, že mě chce. Nechápala jsem to. Celý den jsem si s tím lámala hlavu. Nic mi nepomohlo, abych se zbavila toho pocitu připoutanosti k němu. Nemohla jsem si pomoct a tak jsem ho nechala, aby mě ovládal.


Okamžitě jsem mámin deník zavřela, když si ho tehdy psala, bylo jí šestnáct stejně jako teď mě, ale on byl o rok starší. Zděsila jsem se, otevřela jsem šuplík a deník jsem rychle schovala. Kdo byl George a co to matce dělal? Prolétlo mi hlavou.

Setmělo se. Byl večer. Od doby, co jsem četla mámin deník, uběhla asi hodina. Byl čas, kdybych dávno měla spát, ale nespala jsem. Nemohla jsem. Ležela jsem na zádech na posteli a zírala jsem do stropu. Člověku by se zdálo, že už by měl dávno usnout, ale já ne. Pořád jsem zírala do stropu a počítala jsem v duchu ovce. Zítra mám školu a nejsem schopná usnout. Pořád musím myslet na to, co mamka psala v deníku. Měla strach, ale přesto mu to dovolila. To není možné. Já s Connora nemám strach, ale mám divný pocit, vždy když je na blízku.

Zavřela jsem oči a znova se pokusila usnout. Bylo to divné. Cítila jsem únavu a doufala, že se mi podaří usnout.
Konečně jsem za hodinu a půl usnula. Spala jsem celou noc nebo jsem si to, alespoň myslela, protože náměsíčná nejsem, to mi potvrdil i táta.


Ráno mi zazvonil budík. Někdy se mi zdá, že zvoní až moc nahlas, ale dneska jsem nevnímala nic jiného než to, že musím do školy a že ho zase uvidím. Pomíjíme-li fakt, že tam bude i Justin.
Odhrnula jsem deku a vstala z postele. Ještě jsem vypnula vyzvánějící budík na mobilu, vzala si tašku a vyrazila dolů. Dneska jsem nesnídala. Vstala jsem docela pozdě, budík musel zvonit několikrát. V naprostém tichu jsem si oblékla bundu a nazula boty. Potom jsem vypálila z domu. A spěchala rychlou chůzí rovnou do školy.

Zdálo se mi to nebo dneska není ve škole. Asi to bude tím, že ho nevidím u Monik. Překvapilo mě to, ale ihned jsem se vzpamatovala, když jsem ho spatřila stát na opačné straně chodby. Bavil se s Justinem. Doklopýtala jsem k Monik.
"Ahoj Mon." pozdravila jsem a nervózně se usmála.
"Ahoj! " usmála se Monik.

"Kde máš svého společníka?" zeptala jsem se. Věděla jsem kde Connor je, ale jen tak na oko jsem se zeptala.
"Je s Justinem. Řeší prý něco chlapského. Prý bych tomu nerozuměla!" odpověděla.
"Connor je blbec! " řekla jsem a Monik se zasmála.
"Asi máš pravdu! " propadala smíchu.

"To jasně že mám! "řekla jsem sebevědomě.
"Jdeme do třídy.?" zeptala se Monik a snažila se uklidnit smích.
"Jasně." Connora už jsem si nevšímala, vzala jsem Monik v podpaží a odkráčeli jsme do naší třídy.

V naší třídě bylo všechno, jak se na první pohled zdálo v pořádku. Z Monik jsme si sedli úplně do poslední lavice, aby za námi nikdo neseděl. Navíc jsme si chtěly nevzrušeně povídat.
"Connor si asi Justina vzal stranou kvůli tobě." zašeptala mi Monik váhavě do ucha.
"Aha co mohl Connor chtít po Justinovi? " zeptala jsem se.
"Prej se omlouval, ale jen si s ním chtěl promluvit. Jak odcházeli, slyšela jsem, jak Connor řekl tvoje jméno! " řekla polohlasně.

"Takže v jejich rozhovoru hraju roli. " Shrnula jsem si to pro sebe.
"Přesně tak něco." řekla Monik. Zazvonilo na hodinu.
Poslední studenti dorazili do třídy. Zachvěla jsem se, když jsem zaslechla velmi známý hlas.
"Nech ji na pokoji! Connore, ona ti nepatří, je svobodná rozumíš mi." řekl nakvašeně Justin a odbelhal se k lavici před námi.

"Ahoj Sarah! "pozdravil a posadil se na židli.
"To možná! " dohnal ho Connor a sedl si vedle něj.
"Ahoj Sar!"otočil se na mě a šibalsky se usmál.

Neoplatila jsem mu pozdrav, prostě jsem mlčela. Otočila jsem se k Monik a prostě jsem ho ignorovala.
"Jen pro vysvětlení nepozdravím ho, protože ho nesnáším!" pošeptala jsem ji do ucha.
"Já tě chápu! " zašeptala mi do ucha odpověď.

"Dík." poděkovala jsem a upřela jsem pohled na svůj sešit. Zdálo se mi skoro nemožné, že jsem ho poprvé dokázala doopravdy ignorovat. Zachvěla jsem se, když jsem ucítila jeho spalující pohled na mém těle. Proč jsem zase tak nervózní? Zhoupla jsem se na židli a snažila jsem se dávat pozor.

První hodina byla za mnou.
"Uff." oddechla jsem si. Naštěstí mě Connor nechal na pokoji a k mému údivu se se mnou skoro ani nebavil Justin. Connor ho musel nějak nakazit. Tou svou přehnanou elegancí a namyšleností.
"To byla, ale hodina, nejhorší v mém životě." prohlásila Monik, a tím mě vytrhla z přemýšlení.
"To mi povídej, viděla jsem Connora, jak se pořád navážel do Justina a ještě ke všemu kvůli mně." řekla jsem a zničeně jsem si povzdechla.

"Nic si s toho nedělej. Jsou to pitomci, hlavně teda Connor." povzbudila mě. To mi alespoň trochu pomohlo od zničenosti.
"Nebudu, slibuju." vyřkla jsem odhodlaně.
"Tak jdeme na další hodinu? " zeptala se a já jsem se usmála.

"Jasně." zavěsily jsme se do sebe a vyrazili na cestu do další třídy na další hodinu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu ?Klikni.

klik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama