Anděl a Ďábel 5.kapitola

11. prosince 2012 v 17:21 | Abigail |  Anděl a Ďábel


Rozbouřené Emoce

Sarah

Za pár minut jsem dorazila domů, táta ještě (jako vždy) doma nebyl, což bylo dobře, nepotřebovala jsem se s ním bavit, chtěla jsem být sama. Vyzula jsem si boty a sundala jsem si bundu, něco mi napovídalo, že bych měla jít hned spát, ale na to jsem vůbec nedbala. Popravdě mi to bylo jedno, všechno mi vlastně bylo jedno, potom co se stalo, jsem vůbec nic nechápala. Co se to stalo?

Vyšla jsem nahoru po schodech do druhého patra, hlava mi třeštila. Rozrazila jsem dveře do pokoje a vešla. S rachotem jsem se posadila na bílé povlečenou postel, v tuhle chvíli mi bylo jedno, že mám ještě tašku přehozenou přes rameno, prostě jsem se zahrabala do svých vlastních myšlenek a snové sféry, kde jsem si musela všechno probrat a uspořádat. Myšlenky se mi v hlavě neuspořádaně vznášely, nemohla jsem to vydržet, bylo mi zle, zdálo se, že se mi snad rozskočí hlava.

Najednou mě něco napadlo, ten nápad mi hlavou prosvištěl jako šíp. Rychle jsem popadla propisku, tašku jsem odhodila na zem a vytáhla jsem si z ní sešit.
Otevřela jsem ho, byl linkovaný modrými linkami, cvakla jsem vrchním dílem propisky a začala jsem psát své myšlenky.

Sešit
Connor mě políbil, To není možné, ale to co jsem cítila, bože já jsem cítila vášeň? Jak? Co? Proč?
...Deník od mámy třeba tam něco najdu...Co se to děje proč?...
...se mi v hlavě pořád objevuje MYŠLENKA…Ďábel…Je to Ďábel.


Už jsem dál namohla psát, třepala se mi ruka. Vstala jsem, sice jsem nevěděla, co mám hledat, ale rozhodně jsem věděla, kde to mám hledat. Přešla jsem ke svému černému, dřevěnému stolu, nahmatala jsem držadlo od šuplíku a prudce jsem ho otevřela. Věděla jsem co hledat, mámin deník byl hned pod sešitama ze školy, takže jsem ho lehko našla. Bylo mi divně, i když je matka mrtvá, tak je asi blbé se jí hrabat v jejím deníku nebo věcech. Na chvíli jsem zaváhala, ale nakonec jsem šuplík zavřela. Znova jsem se posadila na svou postel, vedle otevřeného sešitu a posléze jsem otevřela deník.


Deník:
Další den ráno jsem se opět vzbudila brzo. Hlava mě nesnesitelně bolela všechny pocity a Emoce byly zesílené. Nadechla jsem se a zadržela dech, protože i to mi působilo námahu, nedalo se to vydržet. Vedle mě kdosi ležel a tiše oddechoval. Lekla jsem se, ale pak jsem si vzpomněla, co jsem dělala. Vyspala jsem se s ním. Netuším, jak jsem to udělala, ale udělala. Je mi zle, zdálo se mi, jako kdyby se země otřásala, každý zvuk byl pro mě utrpením. George stále plynule oddechoval a zdálo se, že spí. Opatrně jsem vstala, dávala jsem při tom pozor, abych ho nevzbudila, což se mi nepodařilo. Už jsem neslyšela jeho dech. Najednou stál přede mnou, leknutím jsem nadskočila.
"Někam jdeš? " zeptal se, byla jsem tak zkoprnělá, že jsem si skoro ani nevšimla, že je nahý.
"D-do koup-peln-ny." vykoktala jsem, pousmál se, nechápu proč, ale taky jsem se pousmála.
"Dobře." řekl.


Přestala jsem číst, připadalo mi to divné, ale najednou jsem měla pocit, že Connor má něco společného s Georgem. S mužem jehož jméno se stále opakuje v mámině deníku, nemohla jsem si pomoct, moje matka se jmenovala Miňonet (Mia), když psala tenhle deník, bylo jí jako mě.
Máma se vyspala s tím dotyčným z deníku, jak je to možné? Proběhlo mi hlavou, už jsem nevěděla co si myslet, v hlavě jsem měla zmatek, děsně mě bolela, potřebovala jsem se vyspat, bylo toho na mě opravdu moc.


Položila jsem hlavu do polštáře, v tuhle chvíli mi bylo ukradené, že pode mnou leží sešit a mámin deník. Zavřela jsem oči, víčka jsem už měla těžké od únavy, po chvíli jsem usnula


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu ?Klikni.

klik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama