Otrokyně měsíce 4. kapitola

25. září 2013 v 17:08 | Abigail |  Otrokyně měsíce
Otrokyně měsíce.


4.Kapitola


Když jsem se probudila, bylo už světlo. Ale i přestože svítilo slunce, v lese okolo mě byla stále mlha. Rozhlédla jsem se, všude kolem mě byly stromy a keře, byla jsem v hustém lese, ale vůbec jsem si nepamatovala jak jsem se sem dostala. Byla jsem promočená a všude na kůži jsem měla zaschlou krev. Jak jsem se sem proboha dostala ? Proč tu vůbec jsem ?napadlo mě. Ze včerejší noci jsem se vůbec nic nepamatovala, místo kde by měly vzpomínky být, bylo zaplněné jen černotou. Jediné co vykanula na povrch, když jsem se hodně snažila, bylo to, že mě pokousal černý vlk, který měl smaragdové oči a taky jedna věta, které jsem se nemohla zbavit. "Sny jsou odrazem budoucnosti, Jaine. Je dobré jim věřit!"

Vůbec jsem nevěděla, co by to mohlo znamenat, ale ten černý vlk mi něco připomínal. Mé noční můry. Vždy se v nich objevoval a kousl mě do nohy a já jsem ho setřásla a utekla. Ale teď jsem měla pocit, že to bylo úplně jinak. Pomalu a opatrně jsem se zkusila postavit, ale do levé nohy mi vystřelila prudká bolest a já se skácela k zemi, ale nevzdala jsem se, zapřela jsem se rukama o vlhkou zem a zkusila to znova.

Po pár neúspěšných pokusech jsem toho nechala a prohlédla jsem si levou nohu. Od kotníku po koleno, jsem měla roztrženou látku kalhot, ale to nebylo to co mě zarazilo. Na nože jsem měla ošklivou ránu, která už začínala hnisat. Udělalo se mi zle, odklonila jsem hlavu na bok a vyzvracela se do jehličí. Rána byla nechutná, bylo vidět až na kost a kolem okrajů rány se linula bílá pěna, která mi připomínala plíseň, navíc rána děsně smrděla. Zacpala jsem si nos a znova se rozhlédla. Nikde nebyla stopa civilizace.

Umřu ! uvědomila jsem si a úplně mě to omráčilo, jestli rychle nenajdu pomoc bude po mě. Už nikdy nepůjdu do školy a neuvidím brášku a mámu.

Najednou jako by mě někdo hodně silně praštil, zatmělo se mi před očima a později jsem si všechno vybavila. Jak jsem brečela a utíkala z města do lesa, ale hlavně to jak jsem se ztratila a pak jak mě pronásledoval ten vlk, který mě tak ošklivě pokousal. Polil mě strach, ale taky pocit smutku, máma je v nemocnici a umírá a mě čeká možná ten samý osud. Akorát zemřu v lese bez přátel a sama. Udělalo se mi ještě více zle a začala mě šíleně bolet hlava, když v tom se v tichu roznesl vzduch motoru auta.

Usmála jsem se, ale úsměv mi přimrzl na rtech, když jsem si vzpomněla, že nevstanu a tudíž se k autu ani nedostanu. Polil mě vztek a do žil se mi vlil adrenalin. Netrvalo to dlouho a už jsem byla na nohou a kulhala jsem směrem za zvukem auta.

Prodírala jsem se mezi stromy, dokud jsem neviděla slabý záblesk barvy auta, kterou jsem až dobře znala. Konečně jsem byla venku z těch křovin a do očí mě udeřilo ostré sluneční světlo. Zakryla jsem si oči rukou a zamrkala. Do očí mi vyhrkly slzy z bolesti a chvíli jsem nedokázala rozeznat nic než obrysy auta, ale pak moje oči přivykli a já konečně uviděla postavu stojící před autem. Byl to on, pan Neznámý z velkým N. Byl ke mně zády, takže si mě ještě nevšiml, ale jeho bych poznala všude.

Vzdychla jsem a odšourala se před něj. Když mě uviděl , zajíkl se a hned se zadíval na moji nohu.
"Co se proboha stalo? "zeptal se, v jeho hlase zazněla starost a zděšení.
Nezmohla jsem se na slovo síly ze mě doslova vyprchali v mžiku tak jako přišli.
"No tak mluv!" vyjekl nervozně a zadíval se do mého bledého obličeje.
"Ja…pokousal..mě vlk." Vysoukala jsem ze sebe namáhavě, už jsem nevydržela stát a tak jsem se mu skácela do náruče. Hekl tíhou mého těla, ale držel mě pevně.

"Vezmu tě do nemocnice." Oznámil mi a vzal mě do náruče. " Jednou rukou mě přidržel, druhou otevřel dveře u zadních sedadel v autě a položil mě opatrně dovnitř.
Pak zavřel dveře, obešel auto a sedl si za volant, přitom na mě pořád mluvil a říkal ať neusínám. Nakonec mě, ale jeho hlas ukolébal k spánku. A já zavřela oči a ztratila jsem vědomí.

Předchozí díl(ten kdo ho psal a odkaz )
Další díl.(kdo ho píše a odkaz )


A je tu čtvrtá kapitola, tentokrát ode mě.
Informativně na jednorázouvkách se stále pracuje, doufám, že je zvládnu co nejdříve. Užijte si čtení.
Abigail =) !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | Web | 25. září 2013 v 17:30 | Reagovat

Prostě super kapitolka! Já nevím proč.. Ale do téhle naší společné povídky jsem se zamilovala xD

2 Abigail Abigail | Web | 25. září 2013 v 17:39 | Reagovat

[1]: já taky =) je to úžasný =)

3 Charbon Charbon | E-mail | Web | 2. října 2013 v 19:47 | Reagovat

Stejně jako u Cally ti píšu, že povídka je opravdu vydařená a moc ráda ji čtu :) Jen tak dál a třeba ji vydáte :3

4 Violett Violett | Web | 19. října 2013 v 14:15 | Reagovat

Ikdyž jsem trochu pozadu, tak je kapitola skvělá. Soucítil jsem s ní, akorát mě trochu rozesmutnilo, že ten pan Neznámý jí našel :D Myslela jsem, že on má něco společné s tím vlkem :D Ale kdo ví, mám před sebou ještě 2 kapitoly, takže uvidíme :D

5 Abigail Abigail | Web | 9. května 2015 v 14:43 | Reagovat

[4]: Díky =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama