Otrokyně měsíce 5. Kapitola

5. října 2013 v 15:24 | Abigail |  Otrokyně měsíce
Otrokyně měsíce.


5.Kapitola



Probudila jsem se v bílé místnosti. Nad hlavou mi blikalo bílé světlo. Bylo to nepříjemné a tak jsem musela mírně přivřít oči. Po chvilce jsem si na to zvykla, a tak jsem oči naplno otevřela. Začala jsem se rozhlížet po místnosti. Nebyla nějak extra velká. Vlastně byla dost malá. Všude okolo mě pípaly a blikaly nějaké přístroje. Do mé ruky vedla nějaká hadička a mně se z toho všeho udělalo zle. Nesnáším nemocnice. A zvlášť jehly. To je moje noční můra. Rukou jsem si prohrábla zacuchané vlasy. Začala jsem přemýšlet. Noc. Vlk. Útok… Všechna tahle slova se mi prohnala hlavou. Chtělo se mi křičet, mlátit a brečet najednou. Potom jsem si vzpomněla na to kousnutí.

"Moje noha!" Chtěla jsem vykřiknout, ale z mích úst se vydralo jenom tiché zašeptání. Rychle jsem odkryla peřinu a pohlédla dolů na svou nohu. Byla celá omotaná obvazem a některá místa byla tmavší, jak na nich prosákla krev. Zašklebila jsem se, ale i tak obvaz mírně nadzvedla. Moje noha vypadala… Vlastně byste ani nepoznaly, že je to noha. Byla celá zaschlá od krve a na některých částech krev ještě trochu tekla. Naštěstí se nezdálo, že bych ji měla zlomenou. Ale bylo to.. Nemohla jsem se na to dívat.

Odvrátila jsem svůj zrak od pokousané a doškrábané nohy a začala očima kroužit po místnosti. Sem tam jsem se zastavila na dveřích a čekala, že někdo vstoupí. Ale ono nic. Nakonec jsem čekání vzdala a opřela se o studenou nemocniční stěnu. Nechala jsem volně spadnout svou hlavu na bok. Na nočním stolku jsem uviděla řetízek, kterého jsem si předtím nevšimla. Opatrně, jako by to snad bylo něco tak křehkého, že se to může jediným silnějším dotekem rozpadnout, jsem ho uchopila do ruky. Byl stříbrný a vysel na něm zvláštní přívěšek.

Byl poskládaný z několika vrstev a všechny tvořily jednu velkou hvězdu. Ale měly na sobě zvláštní znaky a symboly. Jako by to bylo vytvořeno v nějaké dávné době. Musela jsem se nad tím pousmát. Podívala jsem se zpátky na stolek a uviděla ještě něco. Papírek. Byl přeložený na půl. A tak jsem si ho vzala a začala číst.

" Vím, že jsi teď zmatená, ale věř mi. Později pochopíš. Zatím si tenhle řetízek nasaď na krk a nesundávej ho. A." Kdo je ksakru A? A proč bych ho neměla sundávat? Co je to za nesmysl?! Křičela jsem uvnitř mé hlavy. Ale ve skutečnosti jsem jen mlčela. Ještě chvíli jsem si řetízek prohlížela a nakonec jsem si jej nasadila na krk. Vzdychla jsem a chtěla vstát. Ale z nohy mi vystřelila do zbytku těla velká bolest. A tak jsem toho nechala, vklouzla zpátky pod peřinu a usnula.
Běžím. Moje nohy už mi vypovídají službu.

Padám. Už ležím na zemi a ne svém holém krku cítím horký, přerývavý dech.
Dívám se do těch ukrutných nelítostných očí. Jsou tyrkysové.
Křičím. Krev. Všude je krev.. Bolest!
Tesáky. Už je mám přímo nad mým srdcem.

Blíží se. Já zemřu. Jsou čím dál blíž a blíž. Už chybí jen maličkatý kousek.. Už jenom pár milimetrů a…
Prudce jsem se posadila a zrychleně oddechovala. Všude po těle jsem cítila chladný a slaný pot. Prostěradlo jsem měla zmuchlané a peřina byla skopaná na druhé straně postele. Rychle jsem si ji na sebe natáhla a zakryla jsem se sní až po moje rty. Měla jsem je otevřené v němém výkřiku. Po tváři mi začaly stékat horké slzy, které se míchali do mé, potem orosené tváře. V zrcadle naproti mně jsem viděla svůj výraz. Výraz zděšení a naprostého strachu. Ale hloupost! Byl to jen sen. Není to skutečnost. Ale ten vlk co tě pokousal, byl skutečný až moc! Zakřičel můj vnitřní hlas. Rychle jsem ho zahnala a snažila se zklidnit své srdce. A pak přišel další šok. Někdo otevřel dveře. Leknutím jsem nadskočila, ale potom jsem vykouzlila úsměv.

"Tome." Vydechla jsem radostí. Můj bratr přišel blíž k posteli a také se usmál.
" Konečně ses vzbudila. Tak rád tě vidím. Jsi v pořádku? Nebolí tě nic? Doktor říkal, že by tě nic bolet.." Umlčela jsem ho svým prstem na rtech.

"Jsem v pořádku. Teď už ano. Moc se ti za všechno omlouvám. Neměla jsem tam chodit. Vůbec jsem neměla vyjít ven. Měla jsem zůstat s tebou doma. Promiň mi to." Omlouvala jsem se mu pořád dokola. Bratr se zasmál a řekl.
" Nemusíš se omlouvat. Hlavní je, že teď už jsi v pořádku. Mamce už je taky lépe. Přesunuly ji na normální pokoj a za pár dní by už snad mohla jít domů." Usmál se a v jeho očích zahořely plamínky radosti a naděje. Také jsem se usmála a řekla.

" To je dobře. A Tome. Kde je ten kluk co mě tady přivezl?" zeptala jsem se a čekala na bratrovu odpověď.
" Jo no.. Tak ten tě tady jenom odvezl a hned zmizel. Nikdo ani neví, jak se jmenuje. Ty asi taky ne, že?" Zeptal se pátravě a já trochu smutně zakývala hlavou.

" Bohužel. Chtěla jsem mu poděkovat víš?" Bratr se opět usmál a dodal.
" Vždyť se uvidíte ve škole. Tedy až tě pustí. Můžeš mu poděkovat tam. A rovnou se ho zeptej na jeho jméno. Taky by mě zajímalo, kdo mi zachránil moji nejmilejší sestřičku." Šibalsky se zasmál a rukou mi rozcuchal vlasy. Odhodila jsem mu dlaň ze své hlavy a taky se zasmála.

" No jasně." Odvětila jsem. V krku mi trochu vyschlo z představy, že ho uvidím. Ani jsem si nebyla jistá proč, ale vyvolával ve mně takové.. Smíšené pocity. A stále se nemůžu rozhodnout, zda jsou dobré či naopak.

Předchozí díl(ten kdo ho psal a odkaz )
Další díl.(kdo ho píše a odkaz )

Tento díl psala Calla přeji hezké počtení =)
Abigail=)!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 5. října 2013 v 16:12 | Reagovat

Nádherné, je to velice zajímavá povídka :)

2 Abigail Abigail | Web | 5. října 2013 v 18:57 | Reagovat

[1]: díky =)

3 *Petra a Kath* *Petra a Kath* | Web | 6. října 2013 v 10:56 | Reagovat

Tábor polokrvných
Niekde na Long Islande sa nachádza zvláštne miesto. Miesto pre ľudí ako si ty. Polobohov. Je to jediné bezpečné miesto pre náš druh. Musíme neustále bojovať aby sme mohli žiť vonku a bojovať s obludami. Ak chceš ešte dlho žiť, neváhaj a pridaj sa k Táboru polokrvných!

4 Abigail Abigail | Web | 9. října 2013 v 11:15 | Reagovat

[2]: psala to Calla =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama