Anděl a Ďábel 8.kapitola

4. prosince 2013 v 13:48 | Abigail |  Anděl a Ďábel

Uvědomění.

Sarah.


Bylo skoro deset, když si ke mně Monik přisedla. Zapnula jsem televizi už před hodinou a teď jsme se obě dívali na jakousi show. Monik si ode mě vzala ovladač a přepnula to na jiný kanál, zřejmě jí to moc nebavilo. Já jsem ani nedávala pozor, byla jsem otupělá a najednou jsem se cítila unavená jako nikdy.
"Asi si půjdu ještě lehnou, když máme to volno." pronesla jsem, vstala a zadívala se na Monik.
"Jen jdi a vyspi se." pokývala hlavou a usmála se. To mě udivilo, myslela jsem, že bude chtít vědět, co se mezi mnou a Justinem stalo, ale byla podivně tichá, jako by už to věděla. Měla jsem s toho hodně špatný pocit a vrtalo mi to hlavou, ale nechala jsem to byt a se slovy dobrou noc jsem se vydala nahoru do svého pokoje.

Když jsem dorazila do pokoje, jen jsem se převlékla, zalezla jsem si do pokoje a tvrdě jsem usnula.

***

Běžela jsem a smála se na celé kolo. Okolo mě byla jen louka a širé lesy a za mnou rodinný domek. Ale to mě teď nezajímal, zajímal mě jen on, ten komu jsem běžela na proti. Stál tam o něco starší Justin a vedle něj holčička se stejnými vlasy jako já a očima po něm...
Doběhla jsem až k nim a objala je oba dva, i když to bylo těžké, když to dítě, moje dítě, bylo čtvrtinové výšky oproti Jusinovu tělu. Musela jsem se sklonit, abych to zvládla. Narovnala jsem se a zadívala se Justinovi do tváře a on se usmál.
"Rád tě zase vidím..." pronesl a pak se sen rozplynul.

***

Prudce jsem se na posteli posadila. Dýchala jsem zrychleně a přesto mělce. Co to sakra bylo? Prolétlo mi hlavou.
Přehodila jsem nohy přes postel a postavila se na nohy. Nadechla jsem se a vydechla. Zopakovala jsem to ještě třikrát a pak jsem přešla ke stolu. Otevřela jsem zásuvku a vytáhla z ní krabici s máminým deníkem. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale musela jsem se dozvědět více o tom, co se jí v mém věku stalo. Měla jsem pocit, že se zblázním. Ten sen mě vyděsil, ale pořád jsem ještě nechápala, proč se mi zdálo něco, co vypadalo jako budoucnost. Asi jsem byla pěkně přecitlivělá, ale prostě jsem se musela soustředit na něco jiného, než byl tenhle sen.

Deník :
24. 3. 1990
Stalo se to znova... Ležím s ním v posteli a nejsem schopná téměř sem ani psát. Všechno mě bolí, je mi divně a teď už defitivně vím, co se děje. Jsem něčím k Geargovi připoutaná a netuším čím. Moje pocity jsou až moc rozptýlené, toužím potom, být s ním, ale přesto vím, že je to špatné. Vstanu. George ještě pořád leží a spí, tentokrát, ale tvrdě takže si mě nevšimne. Mobil na stole oznámí příchod sms... Od koho asi může být? Jsem zmatená, popadnu telefon a podívám se, kdo mi píše, je to Canna. Kamarádka, ale nepsala mi jen ona, psal mi taky James...

Zarazila jsem se ve čtení, přijde mi to nečekané, takže máma potkala otce už, když spala s Connorovým tátou. Zavrtěla jsem hlavou a nechala to být, musela jsem číst dál, jinak by se mi vrátil ten sen.

Deník:
Otevřu obě: první Canninu.

Píše mi jestli přijdu do školy a že se po mě shání máma, odepisuju ji, že možná ano a že se přijdu určitě domů...

Druhá je Jamesova.
Ptá se jestli mám dneska po škole čas a jestli budu doma... Odpovím, že ano... možná ano.
Pak telefon položím zpátky na stůl a jdu do koupelny se umýt.

***

Je odpoledne a já jsem doma... Do školy jsem nakonec šla a teď jsem doma a čekám na Jamese. George se zase od rána neukázal a vím, že dneska už se asi neukáže. Právě myslím na to, jaké by to bylo mkdyby mě James políbil, nebo kdybych mu mohla něco prozradit. Připadám se nepatřičně když Canně a všem lžu, že mezi mnou a Georgem nic není a nejvíce to odnáší James, který je do mě zamilovaný a do kterého se pomalu zamilovávám já. Jenomže George mě ovládá, je to jako bych se od něj nemohla odtrhnout, přesto, že ho nemiluju. Chci si vybrat Jamese, vždycky jsem s ním chtěla chodit, ale nevím, jestli i on ke mě něco cítí. Ach...bože! jsem tak zmatená, že ani nedokážu přemýšlet...

***

James nakonec přišel ve čtyři hodiny... Celou dobu jsme si povídali a smáli se a pak se omluvil, že musí odejít a já teď pláču, protože jsem mu to nebyla shopúná říct nebo se ho alespoň zeptat... Jsem neschopný, zmatený pitomec...

Přestala jsem číst a vrátila jsem deník na místo, kde byl. Víc už jsem vědět nechtěla, teď ne. Už jsem nemohla dál čít. To jméno, James, to bylo jméno mého táty, ale to už jsem říkala. Byla jsem tonální zbabělec, bez kuráže, ale taková byla moje povaha vždycky. Nebyla jsem nějaký silný, sebejistý člověk, naopak neměla jsem téměř žádné sebevědomí a maskovala jsem to tím, že jsem se snažila být ostrá a statečná. Měla jsem strach, že tohle už stačit nebude. Sice jsem nechápala, co se dělo s mou matkou v mém věku, za to jsem věděla, že se musím od Connora a jeho otce držet, co nejdál, jinak se mi stane něco zlého.

Něco, co nebudu moct ovládat.



Poznámka : Tenhle díl je asi nic moc. Ale stejně se zaptám líbil se vám ??
Abigail =) !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violett Violett | Web | 19. prosince 2013 v 19:38 | Reagovat

No... konečně jsem si to přečetla a jsem zklamaná, že už jsem dočetla :D Ano je to se mnou těžké. Jinak je to pěkná kapitolka, ikdyž mně to moc nenavazuje, protože si nemohu vzpomenout, co bylo v předešlé kapitolce... No asi si jí přečtu :D Jinak piš dál, protože jinak přijdu k tobě domů a zaškrtím tě :)

2 Abigail Abigail | 20. prosince 2013 v 12:48 | Reagovat

[1]: co ?? ne já něměla čas, ale podle novýho schématu bude další díl trošku později =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama