Sushi v Dushi - Denisa Ogino, Eva Urbaníková

26. prosince 2013 v 12:00 | Abigail |  Samostatné knihy

Anotace:

Denisa měla ráda tanec, a tak když jí agentura nabídla, aby jela tancovat do Japonska, přijala. Netušila, že se jedná o takzvaný hostesingový bar, kam Japonci přicházejí hledat zábavu a příjemnou společnost, a že tančit bude leda tak u tyče. Japonsko si záhy oblíbila, naučila se japonsky a nakonec se seznámila s Japoncem, do kterého se zamilovala. A protože city byly vzájemné, po nějaké době se vzali. Denisa toužila stát se "opravdovou" Japonkou a ve všem se přizpůsobit zemi, kde se rozhodla žít. Ukázalo se však, že to vůbec nebude jednoduché.
Ukázka:

Není žádným tajemstvím, že Japonci nemají moc prostoru na bydlení. Že jejich byty jsou malé, tmavé a neútulné. Že mají tenké stěny, neboť i paneláky jsou stavěné s tím, že musí vydržet zemětřesení. Ale když to okusíte na vlastní kůži, působí to klaustrofobicky. Nejen napoprvé nebo napodruhé.
Pořád.
Když mě Shige poprvé vzal k sobě domů do města Nagoja, ocitla jsem se v miniaturním prostoru, kde by bylo těsno i pětiletému dítěti. Strop byl tak nízko, že když jsem trochu nadskočila, nataženou rukou jsem se ho dotkla. Plechová okna s tenkým sklem byla úzká, nepropouštěla téměř žádné denní světlo, všechny kouty působily tmavě a špinavě. V koupelně byla cítit plíseň, tam se nevětralo roky, na stěnách byly umělé napodobeniny kachlíků, ale naštěstí tam byla normální toaleta. Dokonce vyhřívaná, jako by teplé záchodové prkénko mělo zmírnit strašný dojem z celého prostoru. V úzké kuchyňce jsem sotva rozpažila, měl tam jen několik misek, dvouplotýnkový vařič a v miniaturní ledničce nějaké lahvičky se sójovou omáčkou.
"Máš to tady… malinké," prohlásila jsem, když se mi podařilo nadechnout a vzpamatovat se z prvního šoku.

"Ano, vždyť jsem sám."
"Všechny byty jsou takové tmavé?"
Udiveně na mě pohlédl. Ještě si nezvykl, že kladu otázky, které jsou u nás běžné, ale v Japonsku překračují hranici slušnosti.
"Tmavé? Vždyť támhle je lampa, rozsviť si."
Dnes už můžu s jistotou říct, že téměř všechny standardní byty jsou tmavé. Mnohé jsou řešené tak, že některé pokoje vůbec nemají okna a kuchyňky jsou často tak malé, že lidé si okno zatlučou, aby si tam udělali poličky, na které ukládají nádobí. V bytech je potom vlhko a drží se tam plíseň, které se nezbavíte ani pomocí toho nejsilnějšího přípravku. I proto je v Japonsku největší boj o rohové byty, protože ty mají jedno nebo dvě okna navíc. Ty byty jsou mnohem dražší než ostatní a navzdory tomu, že jsou nejstudenější, je po nich největší poptávka.

To je jeden z největších japonských paradoxů. V zemi vycházejícího slunce se za slunce draze platí…

Můj názor:
Tak začneme pěkně od začátku. Tahle kníža, změnila úplně dopodrobna můj názor na japonsko. Někdy fve zlém, někdy v dobrém,prostě změnila. Je napsaná formou vyprávění, keré na mě působilo, no ani nevím jak to popsat, tak zvláštně, jelikož to bylo ze života. Tohkle je první knížjka, která není Fantasy a četla jsem ji. Přečetla jsem ji za dva dny, což je u mě docela rekord. Děj knížky mě totalně vtáhl do sebe, takže jsem prostě nemohla přestat číst a když jsem ji konečně dočetla, měla jsem s knihy smíšené pocity. Radost, že jsem se o japonsku něco nového dezvěděla, smutek, litost a soucit z Autorkou a ui kdyzž tam, byla chyby, na které mě kámoška upozornila a kterých jsem si nevšimla, tak se mi kniha líbíla.

Abigail =)!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Winstonarike Winstonarike | E-mail | Web | 15. března 2017 v 17:30 | Reagovat

thanks due to the fact that this countless edifying website, finance up the massive position check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino</a> offers    , buy <a href=http://www.sextoysfun.net>sex toys</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama