Depresivní nálada

20. ledna 2014 v 12:10 | Abigail |  Other things


To je asi poprvé, co píšu článek opravdu o depresi. Nepřipadá miže jsem nějak moc v depresi, někteří jsou na tom i hůř než já. Ale i tak, mám prostě chuť brečet, ale naopak mám chuť i psát, napdali mě asi tři nové povídky. Jedna m á název vodní svět, u druhé je název You can't kill me, u které už mám dokonce prolog, a třetí ta ještě ani název nemá. Je to divné, asi bych tu neměla psát o povídkách a už vůbec bych neměla být v depresi, ale já si nemůžu pomoct. Nejspíš bych vám tu měla dát i nějaký méně pesimystický článek, například další téma, ale jediné, co mě napadaá je Nenávist(Hate) nebo Past. Vím, že bych se měla dát dohromady a začít makat, ale na to jsem teď moc líná. Ano, jak říkám jsem až moc líná. Vetšinu času teď poslouchám povzbuzující písničky, nebo mi to tak, alespoň připadadá, a zrovna teď jsem dokoukala asi 4 díly anime. Pokud budete chtít, pokusím se napsat, pár dalších kapitolek k povídkám, ale nic neslibuji. Možná se tak trochu odreaguju. Předem se omlouvám, že tenhle článek bude plný zmatených keců o mé náladě, ale možná mi to pomůže, když se vykecám.
Asi začnemě od toho velmi malého problému, který mě dorazil úplne. A to je to, že propadám z matematiky a je to jen a jen moje chyba, protože jsem tak strašně líný čkolvěk. Není to pěkné, ale trochu kamarádce, která je na gymplu závidím její známky a to, že má tak dobrý průmeř a dostane stipendium. Já jsem se hodně zhoršila, teď si říkám, že bych možná mohla přestoupit na jinou školu... Ale to je jiná kapitola.
Chtěla bych být více pozitivní a taková, jako bývám, ale nejspíš je na čese, přestat se před vámi přetvařovat a trochu vám říct o svém životě.
Moji rodiče se asi před třemi roky nebo kolika rozvedli, po několika rocích hádek, které jsme museli se sestrou poslouchat a když jsem ji musela uklidňovat, protože to s ní házelo neuvěřitelně. Taťka se odstěhoval a mamka s námi zůstala. Od té doby dodnes na sebe Taťka s mamkou házejí ty největší svinstva, které najdou. Pozitivum je to, že se s taťkou stýkám pořád a začínám ho mít i radši něž mamku, což už je , co říst. Ale spátky k tomu, jak na sebe házeli špínu. Bylo to tak, že mamka říkala , že taťka je grázl, taťka říkal to samé o mamce, ale trochu mírněji. A já, zatímco se ségra přikláněla k taťkovi, já jsem něvěděla, co si mám myslet. Byla jsem hpodně zmatená, to mi bylo 14.
Mezi tím rokem, než mi bylo patnáct, jsem se dozvěděla spoustu věcí o tom, jak mamka podváděla taťku se srejdou, z jehož dcerou se přátelím a mám jí ráda. Nezanevřela jsem na ni, naopak, jsem jí pořád měla ráda, další věc je, že mi připadá, že se mamka obklopuje až moc kamarádkami, které sice před ní vypadají super, ale když je pryč beztak ji pomlouvají za zády. Další věc, už se začínám opakovat, je ta, že se mamka někdy chová strašně, jak ke mně, tak hlavně i k sestře, které sem se musela zastat, protože ji obvinila s toho, že fetuje, ale ona se téměř žádné drogy nedotkla, možná byla někdy opiilá, ale to k životu patří, možná jednou hulila, ale je jí 19 sakra. Tohle mě naštvalo a od začátku střední to se mnou šlo z kopce, až d dnešního dne, kdy mě, jak již víte dorazila pětka z matematiky a tím pádem, jsem propadla.
Tak tohle je něco málo pravdivého o mě. Tohle je můj život. A jelikož jsem až moc hodná a má povaha vykazuje to, že chci hlavně pomáhat ostatním, za cenu mého vlastního štěstí, chci podporovat svou rodinu, kamarádky za školy a od jinud, kde mám mimochodem jen jednu nejlešpí. Vídíte, můj život není zas tak strašný, oproti některým, kteří to mají o moc lepší. Vím, že to čtete, tak i když nebudete komentovat, alespoń o mě víte pravdu.



Sayonara...
Abigail =) !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calla Calla | 20. ledna 2014 v 14:26 | Reagovat

Tak to je mi líto.... Já sama jsem měla do nedávna dost těžký život. Teď je to trochu lepší ale pořád to někdy skřípe. :/ Moji rodiče jsou stále spolu, ale nevím, jestli je to dobře nebo špatně... :// Už několikrát jsem sama uvažovala, že něco podobného napíšu na blog, ale nevím,nevím.. Asi na to nemám odvahu.

2 Abigail Abigail | 20. ledna 2014 v 14:30 | Reagovat

[1]: U mě to nebylo o odvaze spíše mě to už štvalo... je lepší to napsat, nevím proč, ale cítím se lépe...=)

3 Violett Violett | Web | 20. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

To je mi moc líto :'( Sama vím, jaké jsou deprese a věřím, že je jednou zvládneš až budeš na ně připravená a zahodíš je za hlavu i když já to nedokážu :)

4 Abigail Abigail | 20. ledna 2014 v 19:42 | Reagovat

[3]: ale dokážeš... to já jsem v tom až po uši, ale děkuji =) musíš doufat =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama