Anděl a Ďábel 9.kapitola

9. února 2014 v 13:30 | Abigail |  Anděl a Ďábel

Ráno.

Sarah.


Když jsem se konečně odhodlala sejít dolů do obyváku, zjistila jsem dvě věci. Monik odešla domů, ale nechala mi tu vzkaz a za druhé, že už je večer. Prošla jsem celý byt a všude bylo rozsvíceno, tak jsem pozhasínala a vrátila se do obyváku, kde jsem vzala do ruky Moničin vzkaz a začala číst.


Nechtěla jsem tě budit, tak jsem trochu uklidila a šla domů. Uvidíme se zítra ve škole. Nezapomeň si věci.
Monik


Skrčila jsem papír v ruce a sama pro sebe se usmála. Nezapomenu, nemusíš se o mě bát, pomyslela jsem si. Sice jsem nehodlala jít spát, i když už byl večer. Ani bych se sama sobě nedivila, kdybych vydržela, být celou noc vzhůru, ale to jsem ani náhodou neměla v úmyslu. Nemohla jsem si to dovolit, ale přes to všechno jsem se potřebovala, nějak unavit a čím jiným se dá nejlépe unavit, než uklízením. Mamka ještě nebyla doma, mohlo být asi tak sedm hodin večer, takže by se dalo stihnout vytřít a vysát všechny pokoje za hodinu. Kousla jsem se do rtu a sevřela ruce v pěst.

Napadlo mě, že bych to mohla i zvadnout dříve. Kývla jsem si sama pro sebe a vyrazila, ke komoře, kde jsme měli vždy uložené uklízecí náčiní. Vytáhla jsem si vysavač a koště. Najednou jsem se zarazila. Pomyslela jsem si, že je docela směšné vysávat jen pokoje s koberci a používat koště i vysavač, je moc namáhavé. Zavrtěla jsem hlavou a chtěla jsem koště schovat zpátky, když jsem si vzpomněla, že by mi práci mohlo usnadnit i to koště, když budu vytírat podlahu. Hloupě jsem se usmála a zavrtěla hlavou. Zavřela jsem dveře komory a koště opřela o ně. Potom jsem vzala vysavač a vytáhla ho nahoru do prvního patra do ložnice rodičů. Teď už spíše jen tátovy ložnice. Myslím, že se pořád trápí máminou smrtí.

Zastrčila jsem si ofinu za ucho, zapnula jsem vysavač do zásuvky a začnula jsem vysávat. A takhle jsem pokračovala po celém bytě, když jsem měla vysáto, vrhla jsem se pro kbelík, naplnila jsem ho vodou a přípravkem na podlahy. Nakonec jsem omotala hadru okolo koštěte, namočila ji a vytřela celý byt.

Když jsem měla vše dodělané a uklizené, dopadla na mě únava. Uklízení není zrovna moje silná stránka, i když táta říká, že mamka při tom hodně zhubnula, ale copak já potřebuju hubnout. Až teď jsem si konečně uvědomila, že jsem strašně líná.

Uklidila jsem všechno náčiní na místo a opět jsem si šla lehnout do obýváku. Napadlo mě, že už vím, proč jsem líná. Za prvé uklízení je děsně namáhavé a za druhé, je to nuda. Na chvíli jsem zavřela oči a představovala jsem si, jaký by byl svět bez úklidu. Za pár minut jsem oči hned otevřela a zavrtěla hlavou.

"To by nevyšlo! " vykřikla jsem a začala se neovladatelně smát. Ani jsem netušila, co mi na tom připadalo tak směšné, ale už jsem smích potřebovala. Po tom, co jsem se dozvěděla od mamky z deníku, jsem byla jako na jehlách. Když jsem si na to teď vzpomněla, smích mě přešel.

Musím se od Connora držet dál za každou cenu, pomyslela jsem si a znova oči zavřela. Zítra zase škola. Byla jsem zvědavá, jestli se od něj dokážu držet dál, když se děje to, co se děje. Přece jen mě políbil. Jenže to nebylo normální ani náhodou, bylo to jako líbat se s ďáblem. Měla jsem strach.

Zamračila jsem se a zahnala myšlenku do pozadí. Zdálo se mi, jako bych najednou vážilo o pár kilo více. Nakonec jsem se rozhodla, že si znova zdřímnu. Nechápala jsem to, ale jakoby na mě působil, nějaký snový skřítek. Nemohla jsem si pomoct, ale potřebovala jsem spát. A tak jsem si lehla na bok a pokoušela jsem se usnout. Po pár minutách se mi to povedlo a já jsem se opět propadla do tmy.

***
Když jsem se opět probudila, byly čtyři hodiny ráno. Byla jsem hodně vyspaná a v podstatě už se mi spát nechtělo, jenže, bylo moc brzo a já jsem neměla, co dělat. Taťka je nesjpíše už zase v práci. Skoro se nevídáme, a i když mě to mrzí, jinak to nejde. Bolí to nás oba, protože s Babičkou se moc nestýkám (mamkou od mamky) a druhá babička zemřela, když mi byli tři roky. Nevím proč, ale na mém životě mi toto období připadá, jako to nejsmutnější, samozřejmě až po mámině smrti, tehdy to bylo ještě horší. Vstala jsem a odbelhala jsem se do svého pokoje. Cesta po schodech pro mě byla namáhavá, ale zvládla jsem to vcelku dobře.

Došla jsem ke svému pokoji a vešla dovnitř. V pokoji od doby, co jsem tam nebyla, zavládl zatuchlý vzduch a nepříjemný puch. Pšikla jsem a šla otevřít okno, abych vyvětrala. Jakmile jsem to udělala, do pokoje se začal linout, příjemný ranní vánek. Venku byla ještě pořád tma. Zavrtěla jsem hlavou, nadechla jsem se a vydechla a rozhlédla se po pokoji. Dneska ve škole se mu musím vyhnout, pomyslela jsem si a představila jsem si Connorův obličej. Nevím, zatím, co přesně matce způsobilo ty problémy, jen vím, že si vybrala otce. A vlastně až teď mě napadlo, že by její smrt, mohla souviset s tím, co se stalo, když jí bylo šestnáct. Měla jsem strach, ale ne z něj, měla jsem strach, že ji zabil on. George, kvůli tomu, jak se rozhodla. Milovala přece tátu.

Zavrtím hlavou a zaženu tyhle myšlenky do pozadí. Mámina smrt byla nehoda, nikdo ji nezabil, nabourala do stromu. Přejdu ke stolu a ze židle si vezmu tmavě zelené rifle a šedé tričko s černým popiskem. Potom jdu do skříně a vytáhnu si černou mikinu. Všechno to položím na postel a nachystám si věci do školy. Potom to vezmu sebou dolů do obyváku, všechno včetně věcí, které jsem si nachystala na sebe.

Dole jsem si na chvíli sedla a zapnula jsem si televizi, na okraji zářilo tučně a barevně, kolik je hodin. Už bylo 6:00 a to znamenalo jen jedinou věc, že mám ještě půl hodiny čas. Napadlo mě, že bych si mohla jít udělat snídani, ale na to jsem byla v tuhle chvíli, až moc líná. Nedokázala, jsem to odůvodnit, ale neměla jsem tu vůli se zvednout a dojít do kuchyně, i když jsem věděla, že to stejně budu muset udělat, prostě se mi nechtělo. Na chvíli jsem zavřela oči, nadechla jsem se a vydechla, pak jsem oči otevřela. Televize dál hrála, ale já si toho nevšímala.

Nakonec jsem vstala a začala jsem se oblékat, když jsem na sebe oblékla své věci, vydala jsem, se do kuchyně a udělala jsem si snídani. Chleba s máslem a se sýrem a svačinu, pro změnu to byl chleba se salámem a čaj a pití. Odložila jsem snídani na stůl a šla jsem si schovat svačinu do baťohu a taky nachystat věci do školy.

Než jsem měla vše hotové, uběhlo půl hodiny, potom jsem se vrátila do kuchyně, rychle jsem do sebe naházela chleba se sýrem a vyrazila jsem i s věcmi do školy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 10. února 2014 v 9:18 | Reagovat

Wow, Sarah má celkem zajímavé myšlenky! :D
Těším se na další! ;) :D

2 Abigail Abigail | Web | 10. února 2014 v 16:11 | Reagovat

[1]: Díky =)

3 Violett Violett | Web | 11. února 2014 v 14:36 | Reagovat

Souhlasím s Milenne. Má dost zajímavé myšlenky :D
Jinak nevím proč, ale chci strašně moc, aby byla s Connorem. Nevím proč, ale je to tak :33

4 Abigail Abigail | Web | 11. února 2014 v 15:37 | Reagovat

[3]: ještě uvidíme =) pomlu to ještě promyšlím z další kapitolou, takže ješě nevím, jak přesně to bude...=) jediné, co vím, že to ude až za dlouho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama