Anděl a Ďábel 10.kapitola

19. března 2014 v 14:00 | Abigail |  Anděl a Ďábel
Vím, že už je to dlouhá doba, ale zase je tu kapitola povídky. Anděl a ďábel. Doufám, že se bude líbit. Mimochodem pokud jste zvědaví, s kým bude Sarah... no to nevím ani já sama. A i kdybych věděla, stejně bych to asi neprozradila.

Sayonara
Abigail =) !!!

Polibek.

Sarah


Do školy jsem dorazila dřív, než jsem předpokládala, když jsem vycházela z domova. Zdálo se mi, že vše je normální, dokud jsem nedorazila do šatny. V rohu, na druhé straně, kousek ode dveří stál Connor a bavil se s nějakou neznámou dívkou. Zamračila jsem se a chvíli jsem ji pozorovala. Měla jsem pocit, že je někomu podobná, ale ve skutečnosti jsem se mýlila. Connorův pohled se stočil ke mě a on si mě všiml i přes to všechno, co mu ta dívka vykládala. Vypadala hodně naštvaně, nejspíše m nadávala, že by to byla jedna z jeho holek? Napadlo mě.

Možná už je to přestalo bavit. Ne! To je omyl, to není jeho bývalá holka, tu by nikdy neignoroval nebo to tak, alespoň bylo. Zadívala jsem se Connorovi do očí a hledala v nich odpověd na svou otázku, aniž bych vůbec chápala proč. Jeho oči mě najednou vtáhly do sebe, takže jsem musela vynaložit dost úsilí na to, abych pohled skopila k botám. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Zčervenala jsem a dřepla si. Pomalu jsem si rozvázala tkaničky u bot a přitom jsem se snažila zahnat myšlenky, které se mi honily hlavou. Myslela jsem na Connora, a přesto, že jsem tohle ze všeho nejvíce nechtěla, jeho oči se mi stále zjevovaly před očima.

Nadechla jsem se a zadržela dech. Potřebovala jsem se soustředit na něco jiného. Vyzula jsem si boty, a zároveň jsem se natáhla pro cukle. Podlaha byla studená. Leknutím jsem vydechla a nasadila jsem si v rychlosti cukle na nohy. Chlad vystřídal o něco menší chlad. Věděla jsem, že to za chvíli přejde a vlastně mi to nevadilo.
Sundala jsem si bundu a pověsila ji, pak jsem si vzala věci a bez jakéhokoli slova jsem prošla kolem Connora a vydala jsem se ke skříňkám.

Moje skříňka se nacházela na druhém konci chodby, čili přesně naproti šatnám. S námahou jsem se batohu vytáhla klíče a strčila jsem je do zámku. Při odemykání, zámek podivně zavrzal, ten zvuk mi připomněl tátu, když se snažil otevřít konzervu. Byl to příšerný zvuk, který mi naháněl strach. Pomalu jsem otevřela dveře skříňky a vytáhla jsem si učebnice na hodiny, do konce vyučování už jsem se sem nechtěla vracet. Věděla jsem, že bych tu na něj narazila, zdržuje se tu každou přestávku. Connor. Se svou partou tu tajně chodí kouřit. Vím to jen já. Jednou jsem je totiž přistihla, tehdy jsem Connora poznala. Neznám ho odjakživa. Tady mi připadal milý, jen si chtěli zakouřit a nikdo jim to nedovolí. Nikdo tam nechodil. A tak jsem to nechala být. Tehdy jsem ještě nemohla vědět, že se stane tohle, že se o mě začne zajímat. Byla jsem naivní, myslela jsem si, že to bude jinak, že na to prostě zapomene, problém je v tom, že on zřejmně nechce a to mě štve nejvíce. Cítím, že pokud se s ním zase dostanu do kontaktu… Bude to zlé!

Zavřela jsem a zamkla skříňku, přičemž jsem si povzdechla, to bude zase den. Týden pekla ve škole začíná. Naházela jsem si učebnice do tašky a vydala jsem se nahoru po schodech do učebny dějepisu.

***

Kdybych byla věřící, nejspíše bych se teď modlila. Zapomněla jsem si věci na matematiku, a proto mi učitel nakázal sednout si vedle Connora. Nikdo jiný neměl volno. Musela jsem to zkusit. Připadala jsem si jako pitomec, když jsem kráčela uličkou až k Connorově lavici. Rozhodně jsem s ním nechtěla poslední hodinu sedět, ale dneska jsem to štěstí bohužel neměla. Když jsem si sedala, byla jsem jako na jehlách.

Odložila jsem tašku na zem, odsunula jsem si židli a sedla si. Potom jsem si ještě s tašky vytáhla tužku a papíry. Vzdychla jsem. Connorův pohled na mě doslova visel, nemohla jsem si pomoct, ale něco se mi na něm nelíbilo. Připadalo mi, že vidí skrz mě. Přejel mi mráz po zádech a na těle, přesto, že nebyla zima, se mi objevila husí kůže. Neodolala jsem pokušení a zadívala se na něj. Měla jsem v úmyslu mu připomenout, proč tu sedím, ale jakmile jsem mu pohlédla do očí, slova mi uvízla v krku. Nemohla jsem je vyslovit. Jeho pohled byl plný touhy a ještě něčeho, co jsem v tuto chvíli nedokázala rozluštit. Nejspíše bylo namístě, že jsem to nevěděla. Nelíbilo se mi, jak jsem najednou bezmocná, a že se nemůžu pohnout.

Connor se pousmál, jako by přesně věděl na, co myslím. Tenhle jeho úsměv jsem nenáviděla ze všeho nejvíce. Chtěla jsem vypadnout, ale zároveň jsem věděla, že kdybych to udělala, hrozil by mi vyhazov ze školy. A co by bylo horší, táta by to nezvládl. Už tak má moc práce a starostí a já bych mu nerada další přidala, vzhledem k tomu, co se stalo mámě.
Odvrátila jsem od Connora pohled a konečně jsem byla schopná promluvit.

"Půjčíš mi učebnici, jinak si přesednu, kvůli tomu, tady přece jsem nebo ne? "zeptala jsem se lhostejným tonem.
"Jasně." Connorův hlas zněl sladce, ale to mi bylo jedno. Vzhlédla jsem od svého papíru, který jsem si vytáhla a začala jsem psát, to co učitel, aniž bych poděkovala. Je to neslušně, ale mně to nevadilo. Koneckonců, kdybych měla učebnici, nemusela bych s ním sedět. Ale to je jen předpoklad. Alespoň jsem si to myslela. Jenom že, když jsem vyšla s učebny matiky, po tom, co skončila, měla jsem špatný pocit. Dneska se něco stane. Věděla jsem to, ale přes to všechno jsem to zahnala do pozadí a soustředila se jen na další hodinu.

Když nastala, stalo se něco zvláštního. Nedokázala jsem to popsat, ale když jsem vešla, ucítila jsem podivné jiskření.
Prudce jsem se zarazila a rozhlédla jsem se po třídě, abych přišla na kloub tomu podivnému jiskření. Můj pohled padl na Justina sedícího úplně na druhém konci třídy, v zadní lavici u okna. Seděl tam sám a měl sluchátka na uších. Zachvěla jsem se a donutila se poohlídnout dál, nechtěla jsem myslet na to, že by to jiskření mohlo nějak souviset s ním.
Před ním seděla Monik, byla celá v černém. Když si mě všimla, mávla na mě, ať jdu k ní. Chvíli jsem ještě stála, ale pak zazvonilo. Kývla jsem na ni a šla si k ní sednout. Byla to naše první společná hodina, kterou jsem si dneska pamatovala. Svezla jsem se na židli, zrovna ve chvíli, kdy vešel učitel a zadal nám práci, protože musel jít řešit závažnou věc.
Monik do mě šťouchla.

Zadívala jsem se na ní s tázavým výrazem.
"Ahoj. Jak se dneska máš? "typická fráze, kterou používáme stále.
"Držím se docela dobře." odpověděla jsem a ucítila v zádech Justinův pohled. Vybavil se mi můj sen a polil mě pot. Co když to byla budoucnost? Jakmile jsem na to pomyslela, ihned jsem tu myšlenku zavrhla.
"Co ty? " optala jsem se místo přemýšlení.

"Jde to dobře, i když jsem zaspala." usmála se na mě a pak se pootočila k Justinovi, jakmile to udělala, ve třídě propukl chaos. Všichni se začalo bavit, místo, aby dělali svou práce.
"Stalo se něco? " otočila jsem se taky.

"Ne, jen jsem zapomněla zapnout budík." odpověděla mi.
Mezi námi se uhnízdilo ticho. Obě jsme se zadívaly na Justina. Díval se z okna, pořád měl v uších sluchátka.
"Už od rána je takový." prolomila ticho Monik a zadívala se mi do očí.

"Proč? " to byla jediná otázka, která mě napadla. V krku jsem měla sucho. Znova jsem se na něj zahleděla.
"Nevím, mezi vámi se něco nestalo? "optala se mě Monik, vím, že mě z ničeho nepodezírala, ale přesto... Pak mi to došlo. Šlo o Connora. Celou dobu se jeho nálady točily jen kolem něj. Když jsme měli volno, zdál se uvolněný a tak nějak...normální, ale teď, jen přežívá. Mou přítomnost, školu, Connorovu přítomnost. Zadívala jsem se do svého sešitu a pak zpátky na něj. Co mám dělat? Jak mu mám pomoct? Chtěla jsem ho osvobodit od těchto nálad a to nejen, protože ho miluju, ale taky, protože je to můj přítel, jiné na škole nemám. Kromě Monik.

"Ne. Po škole s ním promluvím." pronesla jsem a začala jsem dělat práci, kterou nám zadali." O samotě. Je to jen jedna hodina do konce, dřív by to nemělo žádný smysl." dodala jsem.
"Já vím. Počkám na zastávce." řekla Monik. Za chvíli už jsem vedle sebe jen cítila, jak propiska přejíždí po stole.

Nastal čas! Pomyslela jsem si, když skončila poslední hodina, sbalila jsem si věci do baťohu a šla jsem do šatny odchytit Justina. Na chodbě jsem přidala do kroku, chtěla jsem tam počkat a hlavně jsem tam chtěla být dřív, jinak si ho odchytím až na zastávce nebo v autobuse.
Když jsem došla do odemčené šatny, skoro nikdo tam ještě nebyl. Dobře pro mě. Obula jsem si boty a čekala jsem, kdy se Justin objeví ve dveřích.

Po pár minutách, jsem ho uviděla stát ve dveřích. Sluchátka měl pořád na uších a doslova na mě zíral, měla jsem sto chutí mu jednu vlepit, ale ovládla jsem se, vstala jsem a došla k němu. Stáli jsme tváří v tvář a zírali si do očí. Když už jsem to nevydržela a sundala mu jedno sluchátko z ucha, lehce jsem zavadila o jeho tvář a konečky vlasů. Skousla jsem ret a zamračila se na něj.

"Už mě budeš poslouchat? " zeptala jsem se. V mém hlase zněla mrzutost.
"Co potřebuješ? " odpověděl mi na otázku otázkou. Vzdychla jsem. Chtěla jsem vědět, co mu je, ale připadal mi zasněný a nějak mimo tenhle svět. Poprvé za celý den mě napadlo, že bych se mohla tázat na to, co se mu honí hlavou, ale nedokázala jsem se k tomu přinutit. Připadalo mi to nemístné, vzhledem k tomu, co se stalo mezi ním a Connorem. Možná se zase pohádali, kvůli mě.

"Jen..." vysoukala jsem ze sebe a zarazila se, najednou jsem nevěděla, na co se chci vlastě zeptat.
"Jen?" pobídl mě jemně. Zdálo se mi, že mi začal věnovat pozornost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milenne Milenne | Web | 19. března 2014 v 19:53 | Reagovat

Páni další kapitola!!! :33
Zase dokonalá a chci další! :DDD
Moc se mi to líbí! :D

2 Abigail Abigail | Web | 19. března 2014 v 20:19 | Reagovat

[1]: Děkuji moc =)

3 Keisu Keisu | Web | 21. března 2014 v 18:18 | Reagovat

Skvělá, hrozně e mi líbí celý ten námět.. mám pocit, že kapitola od kapitoly je lepší a lepší :)

4 Violett Violett | Web | 21. března 2014 v 21:07 | Reagovat

Hmm... Páni! :D taktoto se mi líbí :D Ten námět je moc dobrý :D

5 Abigail Abigail | Web | 21. března 2014 v 21:33 | Reagovat

[3]: Děkuji =)

[4]: děkuji moc =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama