Budoucnost ve snech.

22. března 2014 v 12:28 | Abigail

Vždy jsem si myslela, že schopnost vidět budoucnost ve snech je lež. Nedokázala jsem tomu uvěřit. Připadalo mi to absurdní, protože pár lidí jsem takhle potkala, ale ani jednomu jsem to neveřila. A pak přišlo poznání. Měla jsem sen o tom, co se pak později stalo. Nemohla jsem tomu uvěřit, že se to doopravdy stalo, zrovna mě. Myslela jsem si, že to nemůže být pravda, ale byla. Bylo to poprvé, co se mi něco takového stalo. Popravdě jsem pár dní potom, co jsem zjistila, že sen byl pravdivý a že to, co se mi zdálo, je zaručeně pravda, uzavřela jsem se do sebe. Nedokázala jsem pochopit, to, že se něco takového vůbec mohlo stát. Připadala jsem si jako tělo bez duše. Nic, co se kolem mě dělo, mě nezajímalo, doslova jsem lidi, zvuky pachy a další podněty ignorovala. Nevnímala jsem, co nám přednášel učitel ve škole nevnímala jsem vůbec nic. Dalších pár týdnu jsem toho moc nesnědla a nenaspala, bála jsem se, že se to stane znovu a ono se to doopravdy stalo.
V jeden den, jsem přišla domů strašně pozdě večer. Byla jsem unavená a všechno mi bylo jedno, chtěla jsem sen spát. Když jsem se uložila do postele a zavřela oči, hned jsem usnula. Sen, který se mi zdál, ale tentokrát nebyl o mě. Vlastně byl, ale já jsem nebyla sama sebou. Viděla jsem to jiným pohledem. V tom snu jsem byla dívka, které jsem pomáhala vstát a doprovázela jsem ji domů. Já v oné dívce jsem se zvedla a šla za mnou a v tu samou chvíli jsem ucítila průstřel. Kulka s pistole mi proletěla přímo srdcem. V tu samou chvíli jsem procitla. Byla jsem celá zpocená a nemohla jsem uvěřit, tomu, co jsem ve snu viděla. Druhý den na to se můj sen vyplnil. Šla jsem s onou dívkou nějakou tmavou uličkou. Ukázalo se, že dívka byla má přítelkyně. Vyšli jsem s uličky a chvíli na to jsem uslyšela výstřel, otočila jsem se právě v tu dobu, abych zahlédla kamarádčin vyděšený pohled a krev, kterou do sebe nasávalo její bíle tričko. Vrhla jsem se k ní, ale bylo pozdě. Těsně před tím jsem zahlédla skupinku dvou mužů, kteří stáli a smáli se. Neubránila jsem se slzám. Sklopila jsem pohled a když jsem vzhlédla muži už byli pryč. Nedokážu ani popsat, jak dlouho jsem tam seděla, objímala ji a vzlykala. Pamatuji si jen to, že nás našel nějaký kolemjdoucí a zavola záchranku a policii. Mezitím, co mě utěšoval a mluvil na mě.

Později jsem se dozvěděla, že ji ten muž pronásledoval. Naštěstí ho zatkli. A tehdy jsem pochopila, jaké to je, vysmívala jsem se těm lidem, co tvrdili, že vidí budoucnost a tehdy jsem si také uvědomila, že jsem jednou z nich a jaké to pro ně muselo být. Vidět budoucnost ve snech a nemoct ostatním pomoct. Cítila jsem to samé, protože podobné věci jsem začala vídala ve snech často. Někdy lidé umírali, jindy se šťastně zamilovali a jindy byly smutní a v depresi. Nakonec jsem si na to zvykla, a po většinu svého života jsem se snažila jim pomáhat, co nejvíce to šlo.

Vyprávění není podle pravdy, tohle se nestalo, ale jen tak mě to napadlo a tak jsem to napsala!!!

Sayonara
Abigail =) !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 22. března 2014 v 17:41 | Reagovat

Pěkně napsaný :) :)
Dkonce bych věřila, že se to i stalo, všechno je možný :) :)

2 Abigail Abigail | Web | 23. března 2014 v 9:38 | Reagovat

[1]: Děkuji =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama