Básnička...?

14. července 2014 v 16:00 | Abigail
Ahoj,
Nejspíše už jsem to říkala několikrát, ale nejsem a dlouhe proslovy a články...? pokud ne tak to říkám teď. Jen abyste si nemysleli, že umím být jen optimist, který nemá problémy. Mám je, jako každý jiný člověk na týhle planetě. Možná trošku méně duležite než oběti válek a menších potyček nebo dokonce karatén nebo epidemií. Ale mám je a pro mě je to teď rávě to duležitý. Můj život a mé problémy. Připdám si trochu...až moc sobecky, když tohle píšu, ale co se s tím dá dělat... Asi už jsem taková... Bordelářka....vážně nevím proč, ale vetšinou mám kolem sebe je nepořádek a pak za to dostávám seřvané a uklízím jak debil. Vážně vypadám u toho zábavně. Taky jsem nehorázě přecitlivělě člověk...a ano rozhodí mě i ta blbá malá kritika.... a ano většinou to nezvládnu dobře. Buď se naštvu a pak rozrečím jako malé dítě a nebo se obviňuju pořád dokolečka.
Chcete vědět proč to se píšu...?
Jen mě všichni záte pod tím...pseudonime, přezdívkou, terou tu mám a tak je to asi jednoduší. Všem se omlouvám. echci tím nijak ic zveličovat nebo tak. Jen jsem to tady chtěla napsat před tou básičkou... Nemá jméno...ale je depresivní a ze života....předem see omlouvám za ořeklepy jak v ní tak i v článku....


Slova tichá
jež nikdy nikdo neslyšel.
Uplakané oči
které nikdy ikdo neviděl.
Čirá bolest
i když v srdci skrytá
Povzbuzující slovo
které naději skytá
Hlava plná myšlenek hloupých,
které nakonec k vině spadají
jako láska
která umírá v tu samou chvílí
Jako oddanost k někomu
která se ztrácí
někde v hlubinách vody či lesa
a ven nevychází
A jako slzy
které nechtejí a snad ani nemohou skončit.
Důvěra, která má být zakladem
mizí v nánosu prachu.
Uleva přece jen nepřichází
Ani v té nejtemnější tmě.
A všichni na které do teď spoléhali
už se spoléhat nedá.
Vlastí rodina vás v těchto časech samoty opouští
A tak se uchílíte v beznadějí zoufalství.
Jenže pláč přece nic nevyřeší,
není to náhodou tak?
A tak hledajíc úlevu vezmete o něco ostrého
A abyjste si pomohli.
říznete se do ruky.
A pak příjde ona úleva
A naděje
se na malou chvíli
vrací zpět.
Sayounara
Abigail =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 15. července 2014 v 12:12 | Reagovat

Každý máš svoje problémy a to, že je někdo má větší je neumenšuje. Občas bohužel.
Básnička v sobě má náboj emotivnosti a docela věřím, že je ze života a žes jí psala s konkrétními myšlenkami v hlavě. Vyznívá to skutečně a i když mě mrzí, že máš třeba problémy, tak se mi básnička líbí.

2 Abigail Abigail | Web | 15. července 2014 v 15:12 | Reagovat

[1]: děkuju =)

3 Callia Callia | 18. července 2014 v 11:56 | Reagovat

Je to úžasná básnička. Vystihuje život. Protože mám pocit, že v poslední době není člověk, který by neměl problémy. Tahle básnička to dokonale popsala. Jen... Já si stále stojím za tím, že řezání ničemu nepomůže a vím, že hodně lidí říká pravý opak. Že se ti prostě uleví, ale já mám na tohle hold svůj názor... :)

4 Abigail Abigail | Web | 18. července 2014 v 12:12 | Reagovat

[3]: V pořádku...to o řezání...ale nic =)
Díky =D

5 Xanya Xanya | 19. července 2014 v 16:57 | Reagovat

Takové básničky mám nejradši. Ty smutné jsou zároveň nejprocítěnější. Hrozně moc se ti povedla a... Snad ti brzo bude líp :)

6 Abigail Abigail | Web | 20. července 2014 v 20:20 | Reagovat

[5]: Děkuju moc =)

7 Kačíí Kačíí | Web | 21. července 2014 v 6:48 | Reagovat

Mě se ta básnička moc líbí :) ;)
I když hodně depresivní, taková na rozlakání... je nádherná :)

8 Abigail Abigail | Web | 22. července 2014 v 13:16 | Reagovat

[7]: Díky moc =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama