Anděl a Ďábel 12.kapitola

22. září 2014 v 15:06 | Abigail |  Anděl a Ďábel

Potomek Anděla

Pozorovala jsem tátu a snažila se přitom skrýt zkoumavost ve svém pohledu, ale nedařilo se mi to. Chtěla jsem ho pobídnout, aby promluvil, chtěla jsem vědět z čeho je nervózní a ze všeho nejvíce jsem měla chuť mu o všem říct, vždyť je to můj táta, nebo ne? Najednou jsem si nebyla jistá. Možná bych se měla omluvit, že mi není dobře odběhnout do pokoje a dočíst mámin deník.

Měla bych to udělat? Zeptala jsem se sama sebe. Chvíli jsem se topila ve svých myšlenkách, než jsem zvedla hlavu a přes stůl se na tátu pousmála. Úsměv mi nejistě oplatil a pak se znova dal do jídla, jako by celou dobu, čekal, co udělám. Ani jsem si nevšimla, že nejedl., nemusel na mě čekat.

Pootevřela jsem pusu, abych mu řekla, že nemusel čekat, ale pak jsem si uvědomila, jak hloupě by to vyznělo, tak jsem si do ní jen strčila další sousto, které chutnalo trošku slaně. Ta chuť se mi rozlila v ústech. Požvýkala jsem to a spolkla.Dál jsme jedli jen mlčky. To ticho se zdálo být, až tíživé, ale přesto nikdo z nás obou nic neřekl. Měla jsem z toho divný pocit.Nevydržela jsem to a porušila ono ticho.

"Tati," oslovila jsem ho tiše. Vzhlédl od jídla, jeho oči se do mě zavrtaly. Polkla jsem další sousto, než jsem pokračovala dál. "Chtěl sis promluvit, že ano?" zeptala jsem se až příliš směle. Otec jen pokývl hlavou a pousmál se, jako by si právě vzpomněl na něco hezkého.

"Chtěl jsem, " odmlčel se "Chtěl jsem ti něco říct o tvé matce." soustředěné se zamračil a mě přejel mráz po zádech.
"Ano? " zeptala jsem se jemně.
"Asi bych měl začít tím, co se stalo, když jsme se poznali. Takže," polkl " Když jsme se poznali, bylo tvojí matce šestnáct let. Byla krásná a velmi se ti podobala, měla blonďaté vlasy, protkané zlatým melírem, a když se usmála, připadal jsem si, jako v nebi. Byla zábavná a usměvavá. Ráda se smála. Ihned jsme se spřátelili. Po půl roce, jsem se do ní zamiloval a zjistil jsem, ale velmi nepříjemnou věc, tvoje máma měla přítele. George..."
To je jako v máminém deníku, spala s ním, pomyslím si.

"Věděl jsem to, protože jsem je jednou zahlédl, jak jsou spolu a líbají se. Dělalo mi to těžkou hlavu, ale nechal jsem to být a dál se s ní přátelil. Bože miloval jsem a zatím uběhl rok. Pořád chodila a Georgem a přestávala na mě mít čas. A tak jsem se poprvé v životě rozhodl přebrat holku jinému klukovi. Sváděl jsem ji. A ona mě nechala. Bylo to v podstatě tajné, ale jednou nás George objevil a rozzuřil se. Tvoje máma se mu nebyla schopná postavit. Jen se za mě schovala a vyděšeně si ho prohlížela, přes mé rameno. A pak jsem to pochopil. Viděl jsem to v jeho očích, takové plamínky. Oslovil ji a ona se za ním poslušně vydala, když stála u něj, zadívala se mi do očí a prosila mě, ať ji osvobodím. Tehdy jsem nechápal, co to vlastně znamená. Nechápal jsem nic. Až dokud za mnou jednoho dne nepřiběhla se strachem v očích a nesvěřila se mi."

"A s čím?" nedokázala jsem v sobě potlačit zvědavost. "Tvoje matka byla potomek anděla a člověka. Nesla v sobě andělskou krev." zalapala jsem po dechu, když to vyslovil.
"Nedokázal jsem tomu uvěřit, vždyť andělé neexistují, ale ona mě o tom přesvědčila a pak mi řekla něco, co mě dostalo na kolena, aniž bych to nějak uvědomil. Řekla mi, že George je potomek ďábla a že jejich rodiny jsou prokleté. To znamená, že je to přitahuje k sobe, a když mezi nimi dojde k pohlavími styku připoutá to anděla k ďáblovi." Vytřeštila jsem oči, pořád jsem nechápala, co mi to tu říká, nevěděla jsem ani, jak to souvisí se mnou a proč mi to vypráví zrovna teď a tady v tomhle věku. Ano bylo mi šestnáct, ale to přece...

"A také mi prozradila, že jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je zamilovat se do člověka. Zvrátit to jde jedině tak, že spolu člověk a anděl spojí síly. A tak jsme se dali dohromady. A vyspali jsme se spolu a po pár letech počali tebe. Ale to není všechno, tvá matka mi ještě řekla, že je tady padesátiprocentní šance, že při porodu zemře a jak vidíš, zemřela."
Nadechla jsem se. Věděla jsem, že tohle není všechno, věděla jsem, že to prostě nemůže být všechno. Byla by to potom ztráta času.

"Viníš mě z její smrti? " kníkla jsem tiše a pohlédla mu do očí. Usmál se, až se mu kolem úst vytvořily vrásky.
"Samozřejmě, že ne. Miluji tě, jsi naše dítě." odpověděl mi.
"Ale..."
"Žádné ale není, Sarah. Bohužel teď tě musím varovat." řekl naléhavě. "Znáš Connora, že? "
"Ano" kývla jsem společně z odpovědí.
"Je syn George. Má v sobě krev démona, stejně jako ty krev anděla. Navzájem vás to k sobě přitahuje. Nebo mělo by. Varuji tě a prosím, aby ses od něj držela, co nejdál to půjde."
Pozdě, už mě stihl vyvést z rovnováhy, pomyslela jsem si.
"Budu." slíbím tátovi a pak se zvednu od stolu.

"Jsem unavená, půjdu si nahoru lehnout." oznámila jsem a odešla uklidit nádobí. Umyla jsem po sobě talíř a pak se vydal k sobě do pokoje.
Jakmile jsem tam byla, vytáhla jsem mámin deník a pustila se do čtení. Potřebovala jsem se dozvědět víc věcí z máminého pohledu.
Chtěla jsem vědět, jestli vše byl jen trik na její záchranu nebo ne.

Deník :

25. 3. 1990

James nás přistihl, jak se líbáme s Georgem a došlo mu, co mezi námi je. Mám strach. George si myslí, že se němám kam uschovat, ale mám Jamese. Celé odpoledne se tedy zabývám malým výzkumem a zjistím, že se můžu odpoutat od Georgeho pomocí toho, že se spojím s tím, koho miluji. James je moje jediná naděje, ale jak mu to mám říct, bojím se, že by na to George přišel a to nechci...Dál pátrám...

Deník :

26. 4. 1991

James mě začal svádět...Nechápu to, ale nedokážu mu odhodlat a ani nechci. Scházíme se tajně. Je to úžasný pocti, ale stejně mě sžírá strach, protože, co když George zjistí, že mu lžu?

Otočila pár stránek, které jsou vynechané a nedopsané, bylo tam jen datum.

Deník:
26. 4. 1990

Geroge zjistil, že se tajně scházím s Jamesem, přistihl nás při líbání a donutil mě s ním odejít pomocí našeho pouta jsem vyděšena a cítím se bezmocně... Nevím, jak uskutečnit svůj plán, abychom s Jamesem mohli zůstat spolu navždy. Bojím se, strašně se bojím, že mu George ublíží nebo ho zabije. Ale ať už si myslí cokoli, nemiluji ho a nikdy nebudu, náš vztah je čistě fyzický, nic víc.

Odložila jsem deník pod polštář a podívala se kolik je hodin. Zděsila jsem se, že už je tak moc. Zvedla jsem se v rychlosti jsme si zabalila věci do školy. Byla jsem líná se jít umýt a tak jsem si jen lehla a téměř okamžitě propadla spánku


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama