Anděl a Ďábel 14.kapitola

3. února 2015 v 12:03 | Abigail |  Anděl a Ďábel


Tlak na zádech

Jakmile jsme byli od šatny dost daleko, chytil mě Justin za ruku. Znamenalo to, že teď spolu budeme chodit? Byla to hloupá otázka, ale stejně jsem si ji musela položit. Najednou se vybavil sen, ve kterém jsem objímala Justina a jeho syna. Našeho syna. Pousmála jsem se a škobrtla o zem. Justinova ruka mě přidržela. Byl to krásný pocit. Jeho hřejivá ruka. Až do doby, než ho k nám Monik dotáhla, jsem si neuvědomila, že to nebyl jen kluk nebo jen můj vzdálený kamarád. Byl to někdo, kdo pro mě teď něco znamenal. Byl to docela skok. Cítila se tak mamka s tátou? Myslela na tátu nebo na ďábla, když umírala?
Vzhlédla jsem k Justinovi. Díval se před sebe a usmíval se koutkem úst. Natáhla jsem druhou ruku a poklepala jsem mu na rameno. Stočil ke mně svůj pohled. Když se naše oči střetly, měla jsem šimravý pocit v žaludku. Byl to opojný pocit. Jako bych snila a zároveň byla v realitě.
"Děje se něco? " zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a pousmála jsem se.
"Ne." Justin jen kývl.
Zabočili jsme ke skleněným dveřím a došli ke skříňkám. Zastavili jsme se u mojí skříňky. Vytáhla jsem klíče z kapsy. Odemkla jsem skříňku. Justin přitom pustil mou ruku, ale zůstal stát za mnou. Vytáhla jsem si učebnici do angličtiny a otočila jsem se na něj.
"Myslela jsem, že taky jdeš...? " poznamenala jsem nechápavě.
"Do skříňky? Ne, jen jsem chtěl jít s tebou." řekl. Trošku jsem se začervenala.
"Aha." Otočila jsem se zpět a zavřela skříňku. Ještě jsem otočila klíčem, abych ji zamkla.
Do učebny jsme se vydali mlčky. Angličtinu jsme měli společně. A tak to nebyl problém. Connor s námi angličtinu dneska neměl. Vlastně to nebyl normální předmět, ale seminář. Tady jsem Justina uviděla poprvé.
Došli jsme k učebně. Nebyla zamčená, takže jsme ihned vešli dovnitř.
Byla to obkrouhlá učebna. Lavice uspořádané do kruhu, a u každé vyseli na věšáku jedny sluchátka. Na chvíli jsem se zastavila na místě a rozhlížela jsem se po prázdné učebně. Justin pustil mou ruku a šel si sednout na své místo. To místo bylo přímo naproti katedře a projektové tabuli. Byl tam docela na dohled učitele či učitelky, ale to my s Monik taky. Seděli jsme o jedno místo dál. Vlevo od Justina.
Ještě naposledy jsem se rozhlédla a potom jsem si šla sednout na své místo.
Než začala hodina, tak se tady seskupila celé skupina na seminář. My jsme si s Justinem povídali, dokud nepřišla Monik. Těsně před hodinou jsem zahlédla Connora, jak prochází kolem dveří. Na chvíli se zastavil a jeho pohled ulpěl na mě. Zachvěla jsem se předzvěstí něčeho špatného. Něco se ve mně pohnulo, cítila jsem tlak na zádech jako by mi tam něco mělo vyrůst a chránit mě. Nakonec se Connor odvrátil a pokračoval v cestě. Nechápala jsem ten tlak na zádech, mátlo mě to. Možná to bylo jen symbolické pouto s mou andělskou krví, která je ve mně. Musím se na to zeptat táty, pomyslela jsem si.
***
Těsně před hodinou se na mě Monik podívala podivným zkoumavým pohledem. Zamračeně jsem jí pohled oplatila.
"Stalo se mezi tebou a Justinem něco? " zeptala se a mrkla na naše propletené ruce, položené na volné židli. Trošku jsem zčervenala. Justin se právě s někým bavil o knize, kterou jsme měli přečíst do češtiny. Chvíli jsem se dívala na naše ruce a přemítala jsem nad tím, kdy jsme se takhle zase chytli. Ani jsem si toho nevšimla. Vypadalo to, jako by to pro mě bylo přirozené a stejně tak i pro Justina.
"Nic moc..." odpověděla jsem jí nakonec vyhýbavě. Sama jsem nevěděla, jestli tohle všechno něco znamená. Možná jsem to jen nějak zle pochopila a Justin se mě jen snaží kamarádsky chránit. Ale to se mi zdálo nepravděpodobné.
"Ale no ták, takhle se člověk nechová, když se nic nestalo." Monik se zatvářila vychytrale, jako by už něco tušila.
"Sarah, nebuď labuť." naléhala na mě. Povzdechla jsem si.
"Všechno ti to řeknu po škole." rezignovala jsem. Nebylo co skrývat. Monik byla moje nejbližší a vlastně jediná kamarádka, které jsem mohla věřit. Nebylo proč to před ní skrývat, Zadívala jsem se jí do tváře. Vítězně se usmála a pak se natáhla pro sešit, aby se na něco podívala.
Chvíli jsem ji ještě pozorovala, než zazvonilo. Potom věšel vyučující a hodina začala.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama