Anděl a Ďábel 18. kapitola

19. května 2015 v 14:19 | Abigail |  Anděl a Ďábel

Pravda z jiného pohledu



Neděkuj mi. Protože jakmile se dozvím, co mi chceš, odejdu. Pomyslela jsem si, když jsem nasedala k němu do auta. K jeho domu jsme nejeli dlouho. Když jsme dorazili a já jsem zahlédla o něco větší rodinný domek, podivila jsem se nad tím. Čekala jsem něco jiného. Možná něco více pochmurného a ďábelského.
Connor si všiml mého udiveného pohledu a zasmál se.
"Čekala jsi snad vilu? " věnovala jsem mu jen vražedný pohled. Potom jsem vystoupila z auta a počkala, až on udělá to samé.

"Ne." odpověděla jsem a pořádně si dům prohlédla. Byl krychlového tvaru, na každé straně byly dvě okna a střecha byla rovná. Ke dveřím vedly asi čtyři schody, protože domek byl trochu výše, než zahrada. Celý dům kromě dveří byl natřený na modro. Dveře a parapety oken byli bílé. Dům vypadal, že má dvě patra. Zahrada byla laděná do zelena. Na trávníku bylo spousta kvítí. Lučního i zahradního. Hlavě téměř všechny barvy tulipánů.
Zadívala jsem se zpět na Connora, který se na mě podivně díval.
"Mamka měla ráda tulipány." řekl.

"Měla? " zeptala jsem se.
"Umřela před třemi lety." objasnil mi minulý čas ve své promluvě o matce.
"To je mi líto." vyhrkla jsem okamžitě a zadívala jsem se zpět na tulipány, protože jsem věděla, že bych nesnesla pohled jeho očí.
"To nic. Už je to dávno." odmávnul to rukou a vydal se k brance bíle natřeného, železného plotu, který obepínal celý pozemek.

Následovala jsem ho. Otevřel branku jemným postrčením a nechal mě projít první, potom věšel dovnitř a zamířil ke dveřím, po dlážděném úzkém chodníčku. Oproti této veselosti, vypadal Connor jaksi pochmurně. V jeho černém oblečení bylo znát jakési utrpení, které jsem zatím nedokázala pochopit. Jako by nestačil samotný pohled na něj kontrastujícího se vším barevným kolem. Připadala jsem si jako jeho přesný opak.

Dorazila jsem, až těsně k němu a čekala jsem, co bude dál. On se na mě jen podíval a potom sáhl do kapsy pro klíče. Myslela jsem, že je má na stejném kroužku jako klíče od auta, ale jak bylo vidno, mýlila jsem se. Vystoupal po schůdcích nahoru a strčil klíč do zámku. Pomalu odemkl, otevřel dveře a vešel dovnitř ladným krokem. Byl tady doma, bylo to jasné z každého jeho pohybu. Nechal dveře otevřené, klíče si vložil zpět do kapsy a sklonil se, aby si sundal boty.

Celou tu dobu jsem ho pozorovala ze svého místa pod schody.
"Vážně tam chceš jen tak stát? " zeptal se zády ke mně. Zrovna se zvedal a ukládal boty do botníku, který byl hned za dveřmi. Šel špatně vidět a byl docela úzký. Ne že by mi to vadilo. Neměla jsem v úmyslu se tady zdržet dlouho.
"Nechtěla jsem jet, pamatuješ? " řekla jsem. Vyšla jsem nahoru po schodech a donutila jsem tak Connora trochu couvnout dál do širší, bíle natřené chodby. Zavřela jsem za sebou dveře a teprve pak jsem se sehnula, abych si vyzula boty.

"Já vím, ale když jsem se zmínil o tátovi a tvé mámě, šla jsi zcela dobrovolně." na to se nedalo, co namítnou, měl pravdu. Vložila jsem boty do botníku.
"Jakmile si promluvíme, vracím se domů." varovala jsem ho předem. Nechtěla jsem, aby si myslel, že tam zůstanu déle, než na to, abych si ho vyslechla. To nepřipadalo v úvahu, zvlášť když mě k sobě tak přitahoval.
"Já vím. Nechceš riskovat, že tu se mnou zůstaneš déle." poznamenal a vydal se dál chodbou. První dveře byli hned kousek od botníku. Kolem nich prošel bez povšimnutí. Další dveře byly o kus dál naproti. Třetí a poslední dveře, u kterých se zastavil a otevřel je, byly naproti těm vchodovým.

Vydala jsem se za ním. Počkal, až dokud jsem se nedostala úplně k němu a potom mě nechal projít.
"Hraješ si na džentlmena? " zeptala jsem se. Protože to nebylo poprvé, co počkal, až vejdu.
"Ne, jen jsem slušný." nevěděla jsem proč, ale měla jsem chuť se začít smát. Connora jsem si jako moc slušnou osobnost nepředstavovala ani náhodou. Jen jsem se pousmála a vešla jsem do obyváku.

Byla to rozlehlá místnost, která byla poloprázdná. Možná by se tam odrážel i můj hlas. Přímo naproti dveřím bylo velké okno a vedle něj skleněná vitrína s nějakými oceněními. Vůbec mě nenapadlo, že by tady mohli něco takového mít. Ocenění. Ale nekomentovala jsem to. Nebylo potřeba. U vedlejší zdi byla připevněna obrazovka televize a pod ní stolek na ovladače a jiné věci. Naproti, téměř uprostřed pokoje stála pohovka a to bylo vše.

Jakmile jsem se rozhlédla, ustoupila jsem, aby mohl Connor vejít taky. Usmál se na mě a zamířil ke dveřím, které byly napravo od těch, kterými jsme právě vešli. Otočila jsem se a ty dveře zavřela. Connor se u druhých dveří zastavil a otočil se ke mně.

"Můžeš si zatím sednout. Mohu ti nabídnout čaj nebo něco jiného? " zeptal se. Přešla jsem k pohovce a posadila se na její okraj.
"Čaj by byl fajn."
"Tvé přání je mi rozkazem." Stáhnul si z hlavy imaginární klobouk. Potom otevřel dveře a zmizel za nimi do další místnosti. Předpokládala jsem, že je to kuchyň.

***

Po celou dobu, co se mnou Connor nebyl, jsem přemýšlela, proč se tak choval. Přišlo mi, že se choval mile, což mi k němu moc nesedělo. Předtím se choval majetnicky, dokonce mě políbil. V tu chvíli by se jeho krev mohla projevit, předpokládala jsem, že jí má čtvrtinu, stejně jako já. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybychom my dva měli spolu dítě. Nepředpokládala jsem, že by se něco takového mohlo stát. Protože ve mě Connor vzbuzoval, jak touhu tak i jako protiváhu strach, ale přesto se mi ta představa honila hlavou.
Vrátil se chvíli potom, co jsem si představila naše dítě. Když mi opatrně pokládal do klína hrnek s čajem, vzhlédla jsem k němu.

"Děkuju." opatrně jsem si hrnek položila do klína a počkala jsem, až si sedne vedle mě. Potom nastalo ticho. Zvedla jsem hrnek a napila se. Ruka se mi třásla, i když, nemyslím si, že by to bylo nervozitou. Jen jsem byla kapánek rozhozená z představy nás dvou spolu. Položila jsem hrnek zpátky na jeho původní místo a otočila jsem se na Connora.
"Takže, co bylo tak strašně důležité, že jsi se mnou chtěl mluvit? O mamě a o tvém tátovi? " zeptala jsem se. Jen se ušklíbl.
"Táta se nedávnoo zmínil o minulosti. Ptal jsem se ho, jak poznal mámu a on se nejdřive zdráhal, ale pak mi to řekl. ALe vlastně nemluvil o mámě, většinu času zmiňoval tvou mámu, která zemřela po tvém narození. Vypravěl mi i o naší krvi..."

"Jo? Já myslela..." přerušila jsem ho.
"Ne. I když jsem tě políbil, nevěděl jsem o tom, prostě ses mi líbila, něco mě k tobě přitahovalo, už od toho fiaska, kdys mě a ostatní viděla kouřit vzadu u skříněk. Ale to sem teď nepatří. Jde o to, že mi táta vyprávěl o vztahu jeho a mojí mámy. A taky o tvém tátovi.
Víš, zmínil se i o tom, že síla krve anděla a démona jsou vlastně jen magnety. Pry se tomu tak říká. Vlastně o tom existuje zmínka. Vlastně existovali dva rody, které mají tuto krev. Taky se říká, že existují i různé schopnosti. Třeba ovládání lidí nebo telepatie, nebo taky mentální křídla, které by měli z části umět přečíst pocity druhých."

Když se zmínil o mentálních křídlech, zarazila jsem ho zvednutou rukou. Takže jeho táta toho znal víc, než moje máma? Ale proč?
"Podle táty bych měl umět ovládat lidskou mysl, ale moje krev je jen čtvrtinpová, takže není jisté, že to zvládnu u každého jedince. Ale taky mi říkal, o tom, že spolu tyhle dva rody nesmějí být. Nesmíme se ani sblížit. Ne jako tvoje máma a táta, protože by to mělo špatné následky. "

"Počkat!" zarazila jsem ho znova. "To znamená, že my dva nesmíme být spolu, tak proč...Proč mě to k tobě přitahovalo? " vyhrkla jsem to bez rozmyslu. Vážně se něco zmenilo, před tím bych z něj strach měla, ale teď, když jsem věděla, že miluju Justina, tak mi to přišlo, až moc podezřelé.
"Táta říká, že je to zkouška. Magická, uvalená na naše rody. Měla by vyzkoušet, jestli dodržíme dohodu a nic mezi námi nebude." vysvětlil mi Connor a pak se pousmál. "Když jsme se tehdy s Justinem pohádali ohledně tebe, bylo to, protože se zmínil, že se do tebe zamiloval a já žárlil, protože ses mi líbila dřív. Ale ten pocit nevycházel přímo ze mě. Vlastně se mi ještě, než jsem tě potkal, víc líbila Monik."

"Ah...! " pronesla jsem ohromeně. "Takže chceš říct, že za všechno může ta zkouška."
"Jo, dokonce ta síla, která zkoušku uztkutečňuje, po tvém porodu zabila tvou mámu a pak i tu mojí. Byl to trest, že ji nezvládli, protože se tvoje máma k němu připoutala. Sice to potom zvrátila, ale bylo už pozdě. Zkouška se odehrává zhruba v našem věku v každé generaci. Pokud ji daná pár nezvládne, jsou potrestáni. Tentokrát to schytali dívky. Proto ne táta, ale máma. Ani tvého táty se to nedotklo."

Napila jsem se čaje a odvrátila pohled, měla jsem chuť vzít ho za ruku, ale odolala jsem jí a pomyslela jsem na Justina. Až teď mě napadlo, že bych mu měla říct o tom máminém deníku.
"No, já o tom vím od mámy. V mém věku si o všem psala deník." prozradila jsem něco, co jsem neřekla ani Monik.
"Deník?"
"Jo, ale...O žádné zkoušce se tam nepíše, takže to nejspíše nevěděla, ale popisuje tam dny před svou smrtí." objasnila jsem mu svou rozmluvu o deníku.

"Aha." Dopila jsem svůj čaj a vstala jsem.
"Musím se vrátit domů." poznamenala jsem. Zvedla jsem se a podala mu hrnek. Naše prsty se při tom dotkly. Ucukla jsem a trochu zčervenala.
"Dobře, ale mohla bys mi přinést ten deník? " zeptal se. Jeho tvář vypadala dychtivě. Zamračila jsem se.
"Eh, proč? Je to soukromá věc." odmítla jsem a vydala jsem se ke dveřím.
"Prosím, chci jen vědět, jestli tam něco není napsané. Táta se o to m nic nedozví."
"Fajn, ale jen, když u toho budu." souhlasila jsem.
Vstal a s hrnkem v ruce ke mě došel.

"Zavezu tě domů." nabídl mi, ale znělo spíše jen jako konstatování faktu.
"Fajn." řekla jsem.

***

Connor mě odvezl domů, tam jsme se rozloučili a on odjel zpátky. Stále ještě bylo světlo, takže jsme u něj nestrávili dlouhou dobu, dobře pro mně. Přesto jsem po nově nabytých informacích měla pocit, že bych si potřebovala odpočinout. Proto jsem si vyzula boty a šla jsem rovnou do koupelny. Dala jsem si sprchu a lehla jsem si do obyváku k televizi. Dokud nepřišel táta, tak jsem ležela a jen jsem koukala na televizi, naprosto vyčerpaná vším tím, co se stalo.



19. kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama