Otrokyně měsíce II. - 2. kapitola 2/2

1. června 2015 v 21:31 | Abigail |  Otrokyně měsíce II.

2. kapitola 2/2


Ač neochotně, ale přece jen jsem se nechala od Adama ošetřit. Dělal to s takovou něhou, že to skoro ani nebolelo. Akorát jednou jsem mu málem vykloubila prsty, když se moje vlkodlačí síla opět probudila k životu.
"Promiň." Zamumlala jsem a radši jsem jeho ruku pustila, abych me neublížila.

"To je v pohodě, moje sestra to měla podobné. Rodiče na to tehdy málem přišli, protože strašně ubývali sklenky na pití." Zasmál se, ale jeho smích zněl spíše hořce.

"Mamka nebývá často doma, takže mě ani jednou nepřistihla, jak rozbíjím věci." Řekla jsem. Adam mi opatrně obvázal ruku a potom sklidil věci zpět do lékárničky.
"Díky." Poděkovala jsem mu.

"To nic nebylo." Odvětil a objal mě. Nečekala jsem to, ale přesto jsem mu zabořila obličej do ramene a obtočila jsem mu ruce kolem trupu. Frustrovaně jsem vydechla.
"Kde jsi dneska ráno byl? " zeptala jsem se. Cítila jsem, jak ztuhl a pak se pomalu zase uvolnil.
"Mluvil jsem s Lukasem." Jeho odpověď zněla podivné strojeně. V jeho hlase zazníval jakýsi podtón nenávisti. Zachvěla jsem se a on mě stiskl pevněji.

"Omlouvám se. Lukas nechodí do školy a poslední dobou jsem ho nikde nemohl sehnat." Chápala jsem to. Bylo až roztomilé a neskonale pěkné, že byl s Lukasem. Nejspíše to dělal pro mě. Jenomže to nevysvětlovalo, kde byla jeho sestra. Moje zvědavost zvítězila nad slušností.
"A co tvoje sestra? " beztak jsem ani moc slušnosti neměla.
"Byla se svou smečkou." Jeho hlas zněl poněkud prázdně. Odtáhl se ode mě.
"Pojďme se bavit o něčem jiném." Navrhl.

"Jak chceš." Pronesla jsem ležérně a uvolnila jsem mu místo na pohovce, na které jsem měla natažené nohy, po dobu, kdy mě ošetřoval. Udělala jsem to, protože mi to doporučil. Bylo to tak jednodušší. Ošetřit mi ránu. Sedl si vedle mě a složil si ruce do klína.
"Jak to vypadá? " vrátila jsem se k Lukasovi.

"Lukas by tě mohl přijmout do smečky, pokud by našel toho, kdo tě proměnil. I když mu už byl na stopě, ztratil ji hluboko v lese. Jako by se najednou vypařil." Začal mi vyprávět, co se stalo. Kromě toho podivného zmizení stopy, se zmínil, že Královský vlk umí dokonale ovládat, to, čemu jsem začala říkat GPS. Neboli energie, každého vlka, který je zároveň i člověkem. Dokáží ji skrýt. Prohrábla jsem si vlasy neobvázanou rukou a opřela jsem se o opěradlo gauče.
"Takže je skoro nemožné zjisti, kdo mě pokousal? " zeptala jsem se.


"Ne to není, ale vsadím se a myslí si to i Lukas, že se brzy ukáže."
Tím tato konverzace skončila a my jsme se začali bavit o škole a jiných věcech, které nás v těch chvílích napadly. Později k večeru, když Adam odcházel, jsem měla pocit, že jsem na něco zapomněla. Jakmile mi zmizel z dohledu a já jsem zavřela dveře, uvědomila jsem si, že jsem mu neřekla o té divné energii a klukovi, kterého jsem poznala ve škole. Jak jsem na to mohla zapomenout?
Zavrtěla jsem nad sebou hlavou a rozhodla jsem se to nechat na zítřek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | Web | 6. června 2015 v 16:40 | Reagovat

Já jsem tak nehorázně šťastná, že jsi v téhle pobídce pokračovala, protože to, jak píšeš a to, jak se to vyvíjí je prostě naprosto dokonale boží! :3333 Strašně se těším na další část. :3

2 Abigail Abigail | Web | 6. června 2015 v 19:37 | Reagovat

[1]: Děkuju =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama