Anděl a Ďábel 20. kapitola

14. prosince 2015 v 13:00 | Abigail |  Anděl a Ďábel

Vše vyřešeno...


Možná, že kdybych nad tím víc přemýšlela, nikdy bych si nenašla Connorovo číslo a nezavolala bych mu, že se s ním chci sejít. Neudělala bych to už jen z toho důvodu, že to nebyla jeho věc. Měla jsem nad tím víc přemýšlet. Ale neudělala jsem to. Místo toho jsem Connorovi uvěřila. A zavolala jsem mu, že se chce sejít.
V telefonu jsem mu řekla, že chci, aby přijel k nám a přečetl si deník u nás. Dneska měl být táta v práci až do pozdního večera. Tudíž měl Connor na čtení dost času. Ovšem přijel až hodinu potom telefonátu. Hned ze začátku mnou otřásaly obavy. Bála jsem se jeho otce. Nebyl to jen respekt. Opravdu jsem před ním měla strach. Měl takovou temnou auru. Nechápala, jsem, jak se Connorova matka mohla zamilovat do někoho takového. Bylo by nezdvořilé říct to nahlas, a proto jsem radši mlčela, než, abych vyvolala nechtěné pocity a vzpomínky. Přece jen každý má jiný vkus. A je to každého věc do koho se zamiluje.
Když jsem Connorovi otevírala, měla jsem na jazyku varování, ale jakmile jsem ho měla před sebou, v černém tričku s potiskem pumy a tmavě modrých riflí, jen jsem se kousla do rtu a donutila jsem sama sebe, abych se mu dívala do černých očí, místo, abych si ho prohlížela. Pitomá kletba! Měla jsem chuť dělat s ním úplně jiné věci. Zahnala jsem tyhle myšlenky a pozvala jsem ho dovnitř se zdvořilým pozdravem. To bylo to nejlepší, na co jsem se v tu chvíli vzmohla.
Zul si boty a potom mě následoval dál do našeho domova. Posadila jsem ho do obyváku a zeptala jsem se, jestli nechce něco k pití. Chvíli mlčel, nakonec se rozhodl, že si nic nedá. Udiveně jsem si ho prohlédla, ale nevyptávala jsem se. Usadila jsem se naproti němu. Na chvíli jsme si navzájem hleděli do očí. Předtím, než dorazil, jsem se zamyslela nad krví a usoudila jsem, že bych měl mít nějaké poslání, ne jen pokračovat v neporušení kletby, ale nenapadlo mě nic kloudného. Měla jsem pocit, že tohle je celé jen o té kletbě a o ničem jiném.
"Dám ti ten deník. Na nic jsem nepřišla, takže naším údělem asi prostě bude dodržet to, že mezi námi nesmí nic být." Connor se na mě pátravě zadíval.
"Jo. Pro tebe je to o mnoho jednoduší. Ne, vlastně je to ještě těší. Až si přečtu deník, popřemýšlím o tom a dám ti vědět."
Kývla jsem, abych dala najevo svůj souhlas a vydala jsem se do pokoje pro deník. Když jsem mu jej předávala, přepadl mě zvláštní pocit prázdnoty, ale také úlevy. Všechno se vyřeší, co nevidět. Prostě musíme dodržet to, co ná kletba ukládá. Nevyspat se spolu. Nepřipoutat se k sobě a nikdo neumře. Nic se nestane a život půjde dál. Nehledě na naši krev. Ale ještě stále mě trápilo, že až budu mít dítě, bude se potýkat úplně s tím samým.
Další den cestou do školy jsem si promluvila o všem s Monik. Věřila mi a svěřila se mi s tím, že jí večer Connor volal a pozval ji na dnešek ven. Bylo mi jasné, že se sice rozhodl zůstat o mém boku. Odpoledne se u mě stavil Justin s úsměvem na tváři. Když si všiml mých očí. Vzal mě do náruče a začal mě utěšovat. Později mi volal Connor, aby mi řekl, jak se rozhodl. Sdělil mi, že když nikdo neumře a naše děti se narodí, tak až budou mít správný věk, vše jim vysvětlíme. A proto zůstaneme v kontaktu. Taky se mi svěřil s tím, že dříve, než já ho zajímala Monik. Usmála jsem se a potom jsem ho malinko varovala, že jestli jí nějak ublíží, tak ho přejedu buldozerem.
Potom už naše životy šly dál. Vyrostli jsme, vzali jsme se a měli kopu dětí. Dobře, kopu ne, jen dvě. Dvě překrásné děti. Samozřejmě, že i Monik a Connor měli krásné tři děti a nikdo z nás nezemřel. Můžete to brát jako šťastný konec mého vyprávění.
Sbohem.

KONEC.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mischelle Mischelle | Web | 14. prosince 2015 v 18:25 | Reagovat

Hezky napsané, zajímavý děj hned jsi jdu přečíst předešlé kapitoly :)

2 Abigail Abigail | Web | 15. prosince 2015 v 21:33 | Reagovat

[1]: děkuju =)

3 Eliza Eliza | Web | 24. prosince 2015 v 12:04 | Reagovat

Ten začátek mi nejdřív připadal trochu zmatený, ale pak jsem si to objasnila a zbytek kapitoly se četl dobře :) Jenom mi to připadalo dost uspěchané na tom konci, ale vzhledem k pozastavení povídek to celkem chápu.

4 Abigail Abigail | Web | 28. prosince 2015 v 20:31 | Reagovat

[3]: Neruším všechny. Jen jsem potřebovala si v tom udělat menší pořádek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama